IFRIC 9 Přehodnocení vložených derivátů / Reassessment of Embedded Derivatives

[Novelizace interpretace – vkládá se poznámka pod čarou k odstavci 5, Nařízení Komise (ES) č. 495/2009 ze dne 3. června 2009, mění se odstavec 7, vkládajíc se nové odstavce 7A a 10, Nařízení Komise (ES) č. 1171/2009 ze dne 30. listopadu 2009, mění se odstavec 5, vkládá se odstavec 11, Nařízení komise č. 243/2010 ze dne 23. března 2010.]

• IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování
• IFRS 1 První přijetí Mezinárodních standardů účetního výkaznictví
• IFRS 3 Podnikové kombinace

 1        V IAS 39 odstavci 10 je vložený derivát charakterizován jako „složka hybridního (kombinovaného) nástroje, která obsahuje také nederivátovou hostitelskou smlouvu–s tím účinkem, že některé peněžní toky kombinovaného nástroje se mění podobným způsobem jako u samotného derivátu.

 2        IAS 39 odstavec 11 vyžaduje, aby byl vložený derivát oddělen od hostitelské smlouvy a zaúčtován jako derivát pouze tehdy, jestliže:

(a)     ekonomické rysy vloženého derivátu a rizika s ním spojená nesouvisí úzce s ekonomickými rysy hostitelské smlouvy a s riziky s ní spojenými;

(b)     samostatný nástroj se stejnými podmínkami jako vložený derivát by vyhověl definici derivátu; a

(c)      hybridní (kombinovaný) nástroj není oceňován v reálné hodnotě vykazované do zisku nebo ztráty (tj. derivát, který je vložen ve finančním aktivu nebo finančním závazku oceňovaném v reálné hodnotě vykazované do zisku nebo ztráty, se neodděluje).

 3        S výhradou odstavců4 a5 níže se tento výklad použije na všechny vložené deriváty spadající do působnosti IAS 39.

 4        Tento výklad neupravuje otázky přecenění vyplývající z přehodnocení vložených derivátů.

 5        Tato interpretace neupravuje akvizici smluv s vloženými deriváty v rámci:

a)       podnikových kombinací (na něž se vztahuje standard IFRS 3 Podnikové kombinace ve znění revize z roku 2008);

b)       podnikových kombinací mezi účetními jednotkami nebo podniky pod společnou kontrolou tak, jak je popisují odstavce B1–B4 IFRS 3 (ve znění revize z roku 2008); nebo

c)       založení společného podniku, na který se vztahuje standard IAS 31 Účasti ve společném podnikání, ani jejich možné přehodnocení k datu akvizice. [1]

 6        IAS 39 vyžaduje, aby účetní jednotka, která se poprvé stane stranou smluvního vztahu, posoudila, zda vložené deriváty obsažené ve smlouvě musí oddělit od hostitelské smlouvy a zaúčtovat je jako deriváty podle tohoto standardu. Tento výklad upravuje tyto otázky:

(a)     Vyžaduje IAS 39 takové posouzení pouze tehdy, když se účetní jednotka poprvé stane stranou smluvního vztahu nebo by to měla opakovaně posuzovat po celou dobu platnosti smlouvy?

(b)     Měla by účetní jednotka, která přijímá nové standardy poprvé, provést toto posouzení na základě podmínek, které existovaly v době, kdy se poprvé stala stranou smluvního vztahu, anebo na základě podmínek, které platily v době, kdy účetní jednotka poprvé přijala IFRS?

 7        Účetní jednotka posoudí, zda musí oddělit vložený derivát od hostitelské smlouvy a účtovat jej jako derivát, když se poprvé stane stranou smluvního vztahu. Následné přehodnocování je zakázáno, pokud nedošlo buď (a) ke změně smluvních podmínek, která významně mění peněžní toky, jež by jinak smlouva vyžadovala, nebo (b) k reklasifikaci z kategorie finanční aktiva v reálné hodnotě vykazované do výsledku; v těchto případech je posouzení povinné. Účetní jednotka určí, zda je změna peněžních toků významná, tak, že zváží, do jaké míry se změnily očekávané budoucí peněžní toky spojené s vloženým derivátem, hostitelskou smlouvou nebo obojím a zda je změna významná ve srovnání s dříve očekávanými peněžními toky vyplývajícími ze smlouvy.

7A      Posouzení, zda se vložený derivát musí při reklasifikaci z kategorie finanční aktiva v reálné hodnotě vykazované do výsledku podle odstavce 7 oddělit od hostitelské smlouvy a zaúčtovat jako derivát, se musí provést na základě okolností existujících:

(a)     buď v době, kdy se účetní jednotka poprvé stala stranou smluvního vztahu;

(b)     nebo, pokud nastala později, v době změny smluvních podmínek, které významně změnily peněžní toky, jež by jinak smlouva vyžadovala.

Pro účely tohoto posouzení se nepoužije odstavec 11(c) standardu IAS 39 (tj. s hybridními (kombinovanými) smlouvami se bude zacházet, jako kdyby nebyly oceněny reálnou hodnotou a změny v reálné hodnotě nebyly vykázány ve výsledku). V případě, že účetní jednotka není schopna toto posouzení provést, hybridní (kombinovaná) smlouva zůstane klasifikována jako v reálné hodnotě vykázané do výsledku jako celek.

 8        Účetní jednotka, která poprvé přijme nové standardy, posoudí, zda vložený derivát musí oddělit od hostitelské smlouvy a zaúčtovat jej jako derivát na základě podmínek, které existovaly buď v době, kdy se poprvé stala stranou smluvního vztahu, nebo v den, kdy se podle odstavce 7 vyžaduje přehodnocení, podle toho, co nastane později.

 9        Pro účetní jednotky je tato interpretace platná pro roční účetní období počínajíc 1. červnem 2006 nebo později. Dřívější použití je podporováno. Použije-li účetní jednotka tuto interpretaci v období, které začalo před 1. červnem 2006, musí tuto skutečnost uvést. Tato interpretace se použije retroaktivně.

 10      Vložené deriváty (Změny interpretace IFRIC9 astandardu IAS 39) publikované v březnu 2009 změnily odstavec7 avložily nový odstavec 7A. Účetní jednotka použije tyto změny pro roční období končící 30. června 2009 nebo později.

 11      Odstavec 5 byl změněn Zdokonaleními IFRS vydanými v dubnu 2009. Účetní jednotka použije tuto změnu prospektivně pro roční účetní období počínající 1. červencem 2009 nebo později. Použije-li účetní jednotka standard IFRS 3 (ve znění revize z roku 2008) pro dřívější období, použije pro toto dřívější období i tuto změnu a tuto skutečnost zveřejní.