—     IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby

—     IAS 18 Výnosy

—     IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva

VÝCHODISKA

 1.  Účetní jednotky využívají zákaznické věrnostní programy, aby podnítily své zákazníky nakupovat jejich  
      zboží a služby. Jestliže zákazník nakoupí zboží nebo služby, jednotka mu přizná věrnostní kredity
      (často označované jako „body“). Zákazník může proměnit tyto věrnostní kredity za takové odměny, jako
      jsou zboží a služby zdarma nebo se slevou. 

2.  Věrnostní programy fungují mnoha způsoby. Zákazníci musí například nasbírat stanovený minimální počet 
     nebo stanovenou minimální hodnotu věrnostních kreditů před tím, než je mohou proměnit. Věrnostní 
     kredity mohou být udíleny za individuální nákupy, hromadné nákupy nebo za nepřetržitou věrnost 
     zákazníka po určité období. Účetní jednotka může zákaznický věrnostní program provozovat sama nebo
     se může zapojit do programu spravovaného třetí stranou. Nabízenými odměnami mohou být zboží a
     služby dodávané přímo jednotkou a/nebo práva obdržet zboží a služby od třetích stran.

 
ROZSAH PŮSOBNOSTI

3.  Tato interpretace se použije na zákaznické věrnostní kredity, které:

    (a)  účetní jednotka přiznává svým zákazníkům jako část prodejní transakce, tj. prodeje zboží, poskytování
          služeb nebo užití aktiv účetní jednotky zákazníkem; a které

    (b)  po splnění jakýchkoliv dalších kvalifikačních podmínek mohou být zákazníkem v budoucnu proměněny 
          za zboží a služby zdarma nebo se slevou.

Tato interpretace upravuje účetnictví těch jednotek, které přiznávají věrnostní kredity svým zákazníkům.

4. Předmětem sporu, který řeší tato interpretace, je:

   (a)  posouzení, zda závazek jednotky poskytnout v budoucnu zboží a služby zdarma nebo se slevou
         („odměny“) uznat a ocenit:

        (i)  přiřazením části přijaté nebo nárokované protihodnoty z prodejní transakce věrnostním kreditům a
             odložit uznání výnosu (použití odstavce 13 IAS 18); nebo

        (ii)  vytvořením rezervy ve výši odhadovaných budoucích nákladů na dodání odměn (použití odstavce 19
              IAS 18); a

   (b) v případě přiřazení protihodnoty věrnostním kreditům posouzení:

        (i)  jakou část protihodnoty přiřadit věrnostním kreditům;

        (ii)  v kterém okamžiku uznat výnos; a

        (iii) jakou částkou ocenit výnos, jestliže odměny dodává třetí strana.

5.  Jednotka použije odstavec 13 IAS18 abude účtovat o věrnostních kreditech jako o samostatně 
     identifikovatelných složkách prodejních transakcí, ve kterých byly věrnostní kredity přiznány („výchozí
     prodej“). Reálná hodnota protihodnoty přijaté nebo nárokované v rámci výchozího prodeje je přiřazena mezi
     věrnostní kredity a ostatní složky prodeje.

6.  Částka protihodnoty přiřazená věrnostním kreditům se určí s odkazem na jejich reálnou hodnotu, tj.
     částku,  za kterou by věrnostní kredity mohly být prodány odděleně.

7.  Jestliže účetní jednotka dodává odměny sama, zachytí výnos přiřazený věrnostním kreditům v okamžiku,
     ve kterém splní své závazky dodat odměny z titulu využitých věrnostních kreditů. Částka zachyceného
     výnosu vychází z poměru počtu věrnostních kreditů, které byly proměněny za odměny, k celkovému počtu
     věrnostních kreditů, o kterých se očekává, že budou využity.

8.  Jestliže odměny dodává třetí strana, účetní jednotka posoudí, zda protihodnotu přiřazenou věrnostním
     kreditům přijímá na svůj vlastní účet (tj. účetní jednotka je v transakci mandantem) nebo na účet třetí
     strany (tj. účetní jednotka je v transakci zprostředkovatelem pro třetí stranu).

     (a)  Jestliže přijímá protihodnotu na účet třetí strany, účetní jednotka:

            (i)  ocení svůj výnos ve výši čisté částky, kterou si ponechává na svůj účet, tj. v částce rozdílu mezi
                 protihodnotou přiřazenou věrnostním kreditům a částkou dluženou třetí straně za dodání odměn; a

            (ii)  uzná tuto čistou částku jako výnos v okamžiku, ve kterém je třetí strana povinna dodat odměny a
                 oprávněna obdržet za to protihodnotu. Tyto událostí mohou nastat, jakmile jsou přiznány věrnostní
                 kredity. Jestliže si však zákazník může vybrat, zda bude požadovat odměny buď od účetní
                 jednotky nebo od třetí strany, mohou tyto události nastat až tehdy, když si zákazník zvolí, že
                 bude požadovat odměny od třetí strany.

     (b)  Jestliže přijímá protihodnotu na svůj vlastní účet, účetní jednotka ocení svůj výnos ve výši hrubé částky
           protihodnoty přiřazené věrnostním kreditům a výnos uzná v okamžiku splnění svých závazků dodat
           odměny.

9.  Smlouvy účetní jednotky se stanou nevýhodnými, jestliže se v libovolném okamžiku očekává, že
     nevyhnutelné náklady plynoucí ze závazků dodat odměny převýší protihodnotu obdrženou nebo
     nárokovanou za tyto odměny (tj. protihodnotu přiřazenou věrnostním kreditům v okamžiku výchozího
     prodeje, která ještě nebyla uznána jako výnos, plus jakoukoliv protihodnotu nárokovanou v okamžiku, když
     zákazník využije věrnostní kredity). Závazek ve výši tohoto rozdílu se zachytí v souladu s IAS 37. Potřeba
     uznat takový závazek může vzniknout v důsledku zvýšení očekávaných nákladů na dodání odměn, např.
když účetní jednotka upřesní svá očekávání ohledně počtu věrnostních kreditů, které budou využity.

10. Pro účetní jednotky je tato interpretace platná pro roční účetní období počínající 1. červencem 2008 nebo 
     později. Dřívější použití se doporučuje. Pokud účetní jednotka použije tuto interpretaci v období před 1. 
     červencem 2008, pak tuto skutečnost zveřejní.

10A.   Zdokonalení IFRS vydaná v květnu 2010 změnila odstavec AG2. Účetní jednotka použije tuto změnu
          pro roční účetní období začínající 1. ledna 2011 nebo později. Dřívější použití je povoleno. Pokud účetní
          jednotka použije tuto změnu pro dřívější období, musí tuto skutečnost zveřejnit.

11.   Změny v účetních pravidlech budou vykázány podle požadavků IAS 8.

Dodatek

Aplikační příručka

Tento dodatek je nedílnou součástí interpretace.

Ocenění věrnostních kreditů reálnou hodnotou

AG1    Odstavec 6 řešení požaduje, aby protihodnota přiřazená věrnostním kreditům byla oceněna reálnou hodnotou, tj. částkou, za kterou by věrnostní kredity mohly být prodány odděleně. Není-li reálná hodnota přímo zjistitelná, musí se odhadnout.

AG2    Účetní jednotka může reálnou hodnotu věrnostních kreditů odhadnout odkazem na reálnou hodnotu odměn, za které mohou být věrnostní kredity proměněny. Reálná hodnota věrnostních kreditů vezme případně v úvahu:

(a)     částku slev nebo pobídek, které by jinak byly poskytnuty zákazníkům, kteří nezískali věrnostní kredity z výchozího prodeje, a

(b)     podíl věrnostních kreditů, u kterých jednotka neočekává, že budou zákazníky využity.

Jestliže si zákazníci mohou vybrat z rozdílných odměn, reálná hodnota věrnostních kreditů odráží reálnou hodnotu dostupných odměn váženou poměrnou četností, s jakou bude každá odměna podle očekávání účetní jednotky vybrána.

AG3    V některých případech mohou být dostupné jiné techniky odhadu. Jestliže například třetí strana dodává odměny a účetní jednotka platí třetí straně za každý přiznaný věrnostní kredit, účetní jednotka může odhadnout reálnou hodnotu věrnostních kreditů odkazem na částku, kterou platí třetí straně, zvýšenou o rozumnou ziskovou marži. Při výběru a použití techniky odhadu, která splňuje požadavky odstavce 6 řešení a která je za daných okolností nejvhodnější, je potřeba postupovat na základě individuálního posouzení.

Komentáře