Společnost A eviduje vlastní pohledávku vůči společnosti B ve výši 10 tis. Kč.

Společnost B má pohledávku vůči C ve jmenovité hodnotě 12 tis. Kč, kterou však nabyla postoupením od společnosti X v pořizovací ceně 10 tis. Kč.

Společnost C eviduje vlastní pohledávku vůči A ve výši 13 tis. Kč a k ní má vytvořenu zákonnou opravnou položku ve výši 20% tj. 2,6 tis. Kč.

Všechny společnosti by si přály „jednoduchý postup“, jak se vzájemných pohledávek zbavit – nejlépe zápočtem. Právní předpisy však umožňují zápočet pouze mezi dlužníkem a věřitelem (§ 580-1 OBČZ). V tomto konkrétním případě zřetězení pohledávek a závazků není zápočet možný ani v jednom případě. Situaci je možné řešit:

a)     postoupení pohledávek § 1879 – 1887 ZOK, (dříve § 524 ObchZ) a vzájemným zápočtem § 1982 – 1991 NOZ

b)    dohodou o zrušení závazků (dluhů) - § 1981 NOZ (dříve§ 572 ObchZ), která se uzavírá zejména tam, kde existuje blokace postoupení pohledávky

Základem aplikace Dohody o zrušení závazků (dluhů) je stanovení domluvené „nominální hodnoty“ závazkových vztahů, které se budou touto dohodou řešit. Tato hodnota musí být jednotná pro všechny závazkové vztahy u všech zúčastněných stran – každý souhlasí se zánikem své pohledávky právě do výše zániku jeho závazku vůči další zúčastněné osobě. 

Řešení dohodou o zrušení závazků ...