Společnost A eviduje vlastní pohledávku vůči společnosti B ve výši 10 tis. Kč.

Společnost B má pohledávku vůči C ve jmenovité hodnotě 12 tis. Kč, kterou však nabyla postoupením od společnosti X v pořizovací ceně 10 tis. Kč.

Společnost C eviduje vlastní pohledávku vůči A ve výši 13 tis. Kč a k ní má vytvořenu zákonnou opravnou položku ve výši 20% tj. 2,6 tis. Kč.

Všechny společnosti by si přály „jednoduchý postup“, jak se vzájemných pohledávek zbavit – nejlépe zápočtem. Právní předpisy však umožňují zápočet pouze mezi dlužníkem a věřitelem (§ 580-1 OBČZ). V tomto konkrétním případě zřetězení pohledávek a závazků není zápočet možný ani v jednom případě. Situaci je možné řešit:

a)    postoupení pohledávek a vzájemným zápočtem,

b)    Dohodou o zrušení závazků - § 572 OBCHZ, která se uzavírá zejména tam, kde existuje blokace postoupení pohledávky podle § 524 OBCHZ)

Základem aplikace Dohody o zrušení závazků je stanovení domluvené „nominální hodnoty“ závazkových vztahů, které se budou touto dohodou řešit. Tato hodnota musí být jednotná pro všechny závazkové vztahy u všech zúčastněných stran – každý souhlasí se zánikem své pohledávky právě do výše zániku jeho závazku vůči další zúčastněné osobě. 

Řešení dohodou o zrušení závazků:

Bude-li tedy společně řešena nominální hodnota 10, pak bude z hlediska ZDP zřejmý rozdíl u jednotlivých účastníků.

- A – jmenovitá hodnota pohledávky činí 10, smluvená nominální hodnota činí také 10. Pohledávka zaniká, dluh dlužníka B zaniká v téže výši.

-  B – jmenovitá hodnota pohledávky činí 12, cena pořízení činí 10.Opět zaniká pouze část pohledávky  - 10  a pro dlužníka C platí výše uvedená pravidla. Věřitel B však bude danou pohledávku evidovat pouze v podrozvaze a jakýkoliv příjem související s úhradou pohledávky bude u něho zdanitelným příjmem.

- C – hodnota pohledávky je 13, zanikne pouze část její nominální hodnoty – tj. 10 a s ní také adekvátní část zákonné opravné položky. Právně bude možno za standardních podmínek vymáhat hodnotu 2, což bude v daném případě i rozvahová hodnota pohledávky u věřitele. K této hodnotě pohledávky je možné evidovat zákonnou opravnou položku.  Dlužník A bude za standardních podmínek v případě neuhrazení zbývající části povinen „dodanit“ 3,

Z uvedeného je zřejmé, že v případě, kdy jednotliví věřitelé řeší své jednotlivé pohledávky se svými dlužníky dle společně smluvně stanovených pravidel  - tj. ve stejné nominální hodnotě, není významné, zda řeší tímto způsobem vždy celou nominální hodnotu své pohledávky nebo jen její část. Všichni zúčastnění však musí vždy řešit stejnou výši nominální hodnoty.

V případě, kdy by v rámci dohody byly rušeny závazky v různé výši nominální hodnoty, pak pro daňové účely nelze výše uvedený postup uplatnit a je nutné postupovat standardním způsobem. To znamená, že nejprve by muselo dojít k postoupení pohledávek mezi jednotlivými věřiteli tak, aby se u jednotlivých osob „potkala“ pohledávka se závazkem a mohl být následně za standardních podmínek proveden jejich vzájemný zápočet. Tím bude nejen zřejmé, jaká konkrétní nominální hodnota pohledávky je mezi jednotlivými účastníky řešena, ale bude u každého z věřitelů pro daňové účely prokazatelně určena i její jmenovitá hodnota či pořizovací cena.

Účtování:

A

Účtování:

B

Účtování:

C