Poslanci schválili návrh nového občanského zákoníku

Současná platná úprava soukromého práva nevyhovuje dnešním poměrům, a tím spíše ani poměrům budoucím. Jako příklady nevyhovujících institutů lze uvést preferenci státního (dříve socialistického) vlastnictví, neodůvodněné nadužívání ustanovení, od kterých se občan nemůže odchýlit, zásadní podcenění osobních a osobnostních práv či velmi široce formulované důvody pro absolutní neplatnost právních úkonů, které nepřihlížejí k vůli jednajících. Platný občanský zákoník navíc neupravuje soukromoprávní vztahy v jejich souhrnu, jak by se dalo předpokládat, ale zaměřuje se především na vztahy majetkové. Například rodinně-právní vztahy pak upravuje samostatný zákon o rodině, obchodně-právní závazkové vztahy řeší obchodní zákoník.

Smyslem navrhovaných změn je zejména větší komplexnost a systematičnost úpravy soukromoprávních vztahů, její zpřesnění a zjednodušení. Na tvorbě nového občanského zákoníku se podílela komise nezávislých expertů pod vedením profesora Karla Eliáše, která vznikla v lednu 2000. Věcný záměr občanského zákoníku schválila vláda v dubnu 2001. Samotný návrh kodexu pak vláda schválila v květnu letošního roku.

Návrh nového občanského zákoníku má pět částí. První část se věnuje právnímu postavení člověka jako jednotlivce. Druhá část upravuje rodinné právo – například institut manželství a práva a povinnosti manželů, rodičů i dětí. Třetí část se týká tzv. absolutních majetkových práv – vymezuje držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem, správu cizího majetku a dědické právo. Čtvrtá část se zabývá relativními majetkovými právy a řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Poslední část kodexu upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná - zejména pravidla přechodu ze současné právní úpravy na nový právní pořádek.

Hlavní změny soukromého práva, které přináší návrh občanského zákoníku:

• konkrétní vymezení zásad soukromého práva,
• podpora principu autonomie vůle a maximální dispozitivnost právní úpravy,
• komplexnost návrhu (úprava institutů, které jsou dnes v několika právních předpisech, v jednom kodexu),
• odklon od absolutní k převažující relativní neplatnosti právního jednání,
• větší důraz na úpravu osobnostních práv (statusových otázek), která jsou oproti dnešnímu stavu akcentována nad úpravou majetkových vztahů,
• opouští se od úplného zbavení způsobilosti k právním úkonům,
• nově se namísto pojmu „způsobilosti k právním úkonům“ zavádí tradiční pojem „svéprávnost“,
• větší respekt k přáním osoby omezené ve svéprávnosti (například uzákoněním možnosti nápomoci při rozhodování),
• jednotná úprava závazkového práva v soukromoprávní oblasti (již nebude existovat paralelní úprava závazkových vztahů v obchodním zákoníku; došlo ke sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jednoho právního předpisu),
• do občanského zákoníku jsou zařazeny i ty smlouvy, které momentálně stojí mimo občanský i obchodní zákoník (pojistná smlouva),
• nové pojetí věci - široké vymezení věcí včetně moderního pojetí práv jako nehmotných věcí,
• nové pojetí zvířete; nově se konstruuje, že zvíře není věc, byť se na něj ustanovení o věcech, pokud to neodporuje povaze zvířete jako živého tvora, použijí přiměřeně,
• sjednocuje se princip ochrany dobré víry nabyvatele (zákazníka) při nabytí vlastnictví od nevlastníka, který byl dosud platný pouze v obchodním právu, čímž se klade důraz na právní jistotu osob jednajících v dobré víře,
• nově se zavádí princip, že stavba je součástí pozemku, tzn. uplatní se klasická zásada superficies solo cedit,
• úprava dědictví je pojata s důrazem na ochranu vůle zůstavitele; posiluje se jeho vůle při rozhodování o jeho majetku,
• zpřesňují se ustanovení odpovědnosti za škodu, upřednostňuje se náhrada škody uvedením do předešlého stavu oproti náhradě v penězích a posiluje se právní postavení osoby, které byla věc poškozena,
• zjednodušuje se úprava založení spolků.

Zdroj: justice.cz