…pokračování článku ze dne 16.12.2013

3.4 Časové rozlišení

Jedna z významných účetních zásad je obvykle označována jako „akruální princip“ neboli nezávislost jednotlivých účetních období (Accrual basis) a vychází z § 3/1 ZÚ a uvádí, že účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen "účetní období"); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

Je tedy významné, účtovat skutečnosti, které jsou předmětem ve věcné a časové souvislosti a náklady a výnosy, a to veškeré bez ohledu na okamžik zaplacení. To je rozdíl mezi například daňovou evidencí, protože to je princip příjmů a výdajů v návaznosti na pohyb peněz – cash flow.

Cílem správně vedeného účetnictví tedy je, aby žádný náklad a výnos nechyběl. Problém je, že nemáme v českém účetnictví definovaný nikde náklad ani výnos stejně jako například chybí definice aktiv a pasiv. Zákonodárce zřejmě předpokládá, že jsme se narodili se znalostí těchto termínů.

Můžeme si vypůjčit definici z IFRS, které uvádějí, že výnos je uznán až v okamžiku, kdy je realizován – zasloužen. Tento okamžik lze charakterizovat tím, že účetní jednotka má jistý nárok na úhradu za prodané zboží či výkony – služby.  Výnos není možno zachytit dříve. Stejnou pomůcku lze použít na náklady. Lze využít podstatného z definice, musí být jistý nárok – naše předpisy uvádí v některých případech tzv. nevyvratitelný nárok. Prolíná se to s definicí aktiva a pasiva a také s definicí závazku podle NOZ - § 1763, který v sobě zahrnuje jak pohledávku (aktivum) tak dluh (pasivum) dříve označovaný jako závazek.

ČÚS 019 – Náklady výnosy nám dává možnost výjimky, a to v bodě 6.4., kde uvádí, že časové rozlišení není nutno používat v případech, jde-li:

a) o nevýznamné částky, kdy jejich ponecháním v nákladech či výnosech bez časového rozlišení není dotčen účel časového rozlišení a účetní jednotka tím prokazatelně nesleduje záměrné upravování výsledku hospodaření,

b) o pravidelně se opakující výdaje, popřípadě příjmy, za předpokladu, že se výrazněji neovlivní věcná a časová souvislost nákladů a výnosů.

U bodu a) je nutno si uvědomit, že si musíme ve vnitřní směrnici pro účetnictví stanovit, co je pro nás nevýznamná částka, a to absolutně např. 1 tis. Kč/kus nebo % v návaznosti na celkové náklady, podle mne lze vymezit i výčtem např. kalendáře na následující rok a podobně. Je však nutno významnou položku hodnotit souhrnně tj. tisíc kusů za 1 tis. Kč je již 100 tisíc. Kč.

U bodu b) je vhodné pamatovat na skutečnost, že je zde uvedeno „výdaj“, tedy myšleno stejná částka za určitý účetní případ. V okamžiku, kdy se částka změní nebo výdaj zcela zruší, mohou vznikat problémy. Navíc je to jen pro nevýrazné ovlivnění věcné a časové souvislosti. Osobně doporučuji se této problematice tzv. „nerozlišování nákladů či výnosů“ věnovat ve vnitřní směrnici pro účetnictví a nebude problém.

Pokyn GFŘ č. D-6 - uplatňování zákona o daních z příjmů v části věnované § 23 odst. 2 ZDP uvádí, že nevýznamné a pravidelně se opakující...