Účetní Portál
Hledat

Audit minulých let podle judikátu NSS - proč s ním nesouhlasím, zejména v daňové rovině a jak se má o auditu účtovat?

Čouková Pěva
Čouková Pěva
po 23. úno 2026
Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 21 Afs 107/2025 posuzoval daňovou uznatelnost nákladů na audit účetních závěrek za roky 2010 a 2011, který byl proveden až v roce 2013 a v tomto roce byl také uplatněn do daňových nákladů.

Soud potvrdil závěry správce daně a krajského soudu a vyšel zejména z těchto zjištění:

  • audit se věcně vztahoval k účetním závěrkám za roky 2010 a 2011, nikoli ke zdaňovacímu období roku 2013,
  • samotná skutečnost, že audit proběhl v roce 2013, nezakládá věcnou ani časovou souvislost s příjmy tohoto období,
  • stěžovatelka neprokázala legitimní důvod, proč byly účetní závěrky auditovány až s několikaletým odstupem,
  • audit účetní závěrky za rok 2010 byl proveden až po jejím zveřejnění ve sbírce listin, což je v rozporu se zákonem o účetnictví,
  • dodatečně auditované účetní závěrky nebyly následně založeny do sbírky listin,
  • daňová uznatelnost nákladu nemůže být odvozena pouze od okamžiku dokončení auditu nebo jeho fakturace.

Na tomto základě Nejvyšší správní soud uzavřel, že náklady na audit neměly žádnou vazbu na zdaňovací období roku 2013, kdy byl audit proveden  a náklady nebyly v tomto roce daňově uznatelné.

S tímto závěrem se však neztotožňuji, a to ani v daňové rovině.

Podle mého názoru Nejvyšší správní soud chybně řeší daňovou rovinu, když dovozuje, že náklad na audit nemá být daňově uznatelný v roce jeho provedení. Daňové řešení se prvotně odvozuje od správného zaúčtování podle § 21h ZDP a § 23 odst. 10 ZDP a následně od § 24 odst. 1 písm. i) ZDP .

Pokud je audit povinný ze zákona a smluvně sjednaný, nemůže tento dluh – závazek v účetní závěrce chybět, jinak dochází k nadhodnocení vlastního kapitálu a porušení zásady věrného a poctivého obrazu účetnictví a je jedno jestli formou dluhu, dohadné položky pasivní nebo rezervy.

Názory na zachycení nákladů na audit v praxi nejsou jednotné. Dokonce ani v rámci panelové diskuse na kurzu Nová éra účetnictví Účetního Portálu nepřevládl jednotný odborný závěr, což samo o sobě potvrzuje, že se jedná o otevřené a odborně citlivé téma.

Klíčem je, co je dluh (dříve závazek) a co je rezerva.

Ke zdůvodnění si půjčuji citace z nového zákona o účetnictví (sněmovní tisk 63), jdu tedy zdůvodnění cestou, kam kráčíme.

Stávající řešení v současné legislativě jednoznačně znázorňuje graf doc. Ing. Ladislava Mejzlíka Ph.D., který jsem v závěru článku.

Citace z psp 63 Zákon o účetnictví:

§ 44 Dluh

Dluh je pro účely účetnictví stávající povinností účetní jednotky, která vznikla v důsledku minulé skutečnosti, jejíž splnění je schopné vést k úbytku zdroje ekonomického užitku a které se účetní jednotka nemůže jednostranně zprostit, aniž by to mělo přinejmenším stejné ekonomické důsledky jako splnění dané povinnosti.

§ 54 Rezerva

Rezervou se pro účely účetnictví rozumí dluh, u kterého není jisté, ve kterém okamžiku nebo v jaké výši dojde k úbytku ekonomického zdroje potřebného k jeho splnění, s výjimkou dluhu ze závazku spočívajícího ve vzájemném plnění, který bude splněn poskytnutím aktiva nebo služby předem známé druhé straně.

Z důvodové zprávy:

Rozhodnutí, zda bude tato stávající povinnost vykázána jako rezerva, nebo podmíněný dluh, je závislé na pravděpodobnosti odtoku zdrojů budoucích ekonomických užitků.

Rezerva je podmnožinou účetního dluhu. O rezervu se jedná v případě, kdy není jisté, ve kterém okamžiku nebo v jaké výši dojde k úbytku zdroje ekonomického užitku potřebného ke splnění dluhu.

Zastávám osobně názor, že správným řešením je v současnosti i budoucnosti:

Účetně je správné povinný audit vykázat v období, k němuž se věcně vztahuje.

  • Na část smluvenou případně povinnou ze zákona, ale dosud neodpracovanou, se tvoří rezerva, která je podmnožinou dluhu.
  • Na část již skutečně odpracovanou se vykazuje dluh (závazek) nebo dohadná položka pasivní, která je také dluhem.

Daňové řešení vychází z § 24 odst. 2 písm. i) ZDP, podle něhož jsou daňově uznatelné pouze rezervy stanovené zvláštním zákonem, tedy zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Účetní rezervy jsou daňově neuznatelné.

Naopak vzniklý závazek (dluh) je při splnění obecných podmínek ZDP daňově uznatelný.

Pokud je například polovina auditu provedena v auditovaném období, jedná se o dluh – závazek.

Často však tato odpracovaná část není k rozvahovému dni fakturována auditorskou společností (např. je řešena zálohově). V takovém případě se u auditované společnosti vykáže dohadná položka pasivní, tedy dluh s nejistou výší.

Pokud je odpracovaná část fakturována jako dílčí plnění, jedná se o dluh – závazek z přijaté faktury.

Jestliže jsou veškeré práce na auditu provedeny až v následujícím období a k rozvahovému dni nevznikl závazek z titulu odpracovaných prací, vykazuje se rezerva.

Názor mezi odborníky není jednotný a teď do toho vnáší „zmatek“ ještě výrok NSS.

Ne vše se podaří, chápu.

Nechci kritizovat, ale je čas vyjádřit svůj názor.

Audit v účetnictví řeší stále opravdu hodně firem.

Pokud by daně zrušily § 24 odst. 2 písm i) ZDP a uznaly daňovou uznatelnost u nákladů na rezervy, situace s naší praxi by se rychle změnila a všichni by o rezervách účtovali. Bohužel za to opět může daňový zákon.

P.

Znepokojující citace:

V rozsudku NSS i Krajsného soudu v Brně je pro mne  mnoho znepokojujících informací. Například:

21 Afs 107/2025 - NSS

[48] K samotnému meritu kasačních námitek týkajících se nákladů za služby pořízené od Ing. P. Nejvyšší správní soud uvádí, že souhlasí s právním názorem krajského soudu, dle nějž náklady stěžovatelky na provedení auditů prokazatelně neměly žádnou vazbu na zdaňovací období roku 2013, které je předmětem nynějšího posouzení (srov. odst. 34 rozsudku krajského soudu). I podle kasačního soudu je zřejmé, že audit, který stěžovatelka zahrnula do svých nákladů za zdaňovací období roku 2013, se týkal účetních závěrek za roky 2010 a 2011.

31 Af 25/2023-70 - Krajský soud v Brně

[34] Navrhovaný výslech Ing. R. P. se měl dle žalobce týkat vysvětlení, jaký audit byl žalobci v roce 2013 poskytnut. Tato skutečnost však ze správního spisu rovněž vyplývá, neboť správci daně bylo předloženo písemné prohlášení Ing. R. P. potvrzující, že v roce 2013 prováděl pro žalobce audit účetních závěrek za roky 2010 a 2011, že se na poskytnutí předmětných služeb dohodl s jednatelem žalobce, že při vyhotovování auditů postupoval podle pokynů Komory auditorů ČR a že audity dokončil v plném rozsahu a vystavil příslušné zprávy, přičemž za popsané činnosti vyfakturoval sjednanou odměnu. Z předloženého písemného prohlášení je tedy zřejmé, že sám Ing. R. P. potvrdil provedení deklarovaných auditů účetních závěrek žalobce za roky 2010 a 2011. 

Znepokojující je podle mne i vazba na zveřejnění neauditovaných účetních závěrek před provedením auditu, předpokládám podle zákona. Vnímám tam spojení s následnou neuznatelností nákladů na audit, což je poněkud podivné.

I vazba na § 23/1 ZDP je pro mne znepokojující [49], vůbec je tam toho hodně…

Jak to máme s auditem a rezervou na něj – vypůjčila jsem si graf doc. Ing. Ladislava Mejzlíka Ph.D. z Auditora 4/2020. Díky za doplnění patří našemu členu ALL IN Ondřejovi Praxlovi.

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný. Máte u nás účet? Přihlaste se

Ke stažení

Audit minulých let podle judikátu NSS – proč s ním nesouhlasím, zejména v daňové rovině a jak se má o auditu účtovat?PDF

Subjekty

Podnikatelé

Nejbližší akce

Doporučujeme

Partneři

Codexis
WFLOW
Audit minulých let podle judikátu NSS - proč s ním nesouhlasím, zejména v daňové rovině a jak se má o auditu účtovat? | Články | Účetní Portál