🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
Pokud bylo dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, pak jedině tento poplatník uplatňoval daňové zvýhodnění na nezaopatřené dítě a nebylo nutné nic dalšího dokládat. Od roku 2026 se s tímto modelem již nesetkáme, pokud rozhodnutí soudu nebylo vydáno před 1. 1. 2026.
Po novele občanského zákoníku se bude jednat jen o péči obou rodičů s tím, že jediným hlediskem bude zájem dítěte, jak vyplývá z ustanovení § 907 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.
(§ 907 odst. 1 a 2 občanského zákoníku)
V souvislosti s novelou se objevují i názory, že nebude možná střídavá péče a že dochází k zásadní změně, s níž by si žádný zaměstnavatel neporadil. Dohodnou-li se rodiče dítěte, pak i nadále bude moci o dítě převážně pečovat jeden z rodičů nebo se budou moci nadále v péči o děti střídat.
Od 1. 1. 2026 budou nezletilé děti soudně svěřovány do péče obou rodičů, a to ve 2 modelech. Dohodnou-li se rodiče, soud rozhodne tak, že dítě zůstane v péči obou rodičů a nebude určovat rozsah péče o dítě každého z nich. To je v podstatě model společné péče tak, jak jsme ho znali do konce roku 2025. Nedohodnou-li se na tom, kdo a v jakém rozsahu bude o dítě pečovat, určí rozsah péče každého z rodičů soud. Vymezí časové intervaly péče každého z rodičů tak, aby bylo rozhodnutí soudu vykonatelné, což v podstatě nahradí střídavou péči.
Pokud soud v minulosti rozhodl, že dítě bude ve společné nebo střídavé péči rodičů, bylo nutné se řídit stanoviskem Ministerstva financí. Z tohoto důvodu je nutné si připomenout zásady a principy k dané problematice v něm uvedené, neboť i nadále budou aktuální.
Zákon o daních z příjmů model péče o dítě ve společné nebo střídavé péči konkrétně nestanoví, avšak způsob řešení je uveden v Pokynu GFŘ D-59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V souladu s ustanovením § 35c odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, poskytne daňové zvýhodnění ve výši 1/12 ročního nároku za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Bude-li dítě svěřeno do péče obou rodičů a rodiče se písemně dohodnou, kdo a ve kterém období (měsíce v roce či celý rok) bude o dítě pečovat, bude zaměstnavatel postupovat podle písemné dohody rodičů. Dohoda o uplatňování daňového zvýhodnění na nezaopatřené dítě musí být úředně ověřena. Pochopitelně, že i v těchto případech bude nutné potvrzení plátce druhého rodiče o uplatnění/ neuplatnění daňového zvýhodnění na dítě.
Pokud se rodiče nedohodnou, v jakém rozsahu bude každý z nich o dítě pečovat, určí soud rozsah péče každého z nich. Vymezí časové intervaly péče každého z rodičů tak, aby bylo rozhodnutí soudu vykonatelné, což nahradí střídavou péči.
Pokud soud určí časové intervaly péče každého z rodičů například tak, že první polovinu měsíce je dítě v péči jednoho z rodičů a po zbytek měsíce druhého rodiče, bude daňové zvýhodnění náležet vždy tomu rodiči, v jehož domácnosti bylo dítě na počátku každého měsíce, tj. uplatňuje ho jen jeden z rodičů. V takovém případě půjde o dřívější podobu střídavé péče. Tato disproporce vyplývá z toho, že zákon nezná kratší období, než je kalendářní měsíc. V těchto případech pak může nastat situace, kdy jeden z rodičů bude mít nárok na uplatnění daňového zvýhodnění 12× a druhému nárok nevznikne, protože na počátku každého kalendářního měsíce bude v péči téhož rodiče.
Jiná, ale též složitá situace by nastala v případě, kdy soud stanoví časový interval péče o dítě v délce 14 kalendářních dnů. V těchto případech by bylo nutné vytvořit plán střídání péče o dítě v rámci zdaňovacího období s počátkem dne, kdy rozhodnutí soudu nabylo právní moci. Pokud by do čtrnáctidenního období, kdy má o dítě pečovat rodič A, připadl první kalendářní den měsíce, vznikl by nárok právě tomuto rodiči. S ohledem na různý počet kalendářích dnů v jednotlivých měsících roku by měl nárok na uplatnění daňového zvýhodnění jeden z rodičů např. 7× v roce, a druhý jen 5× v roce. I v tomto případě bude možné s ohledem na spravedlivé uplatňování daňového zvýhodnění písemnou dohodou upravit podmínky tak, aby v rámci roku měl nárok na daňové zvýhodnění každý z nich 6×.
Pokyn D-59 je předpisem, který vzniklé problémy, pokud šlo o společnou nebo střídavou péči, jednoznačně řešil. Připustíme-li, že soud v případě neexistující dohody mezi rodiči vymezí časové intervaly péče každého z rodičů tak, aby bylo rozhodnutí soudu vykonatelné, půjde o střídavou péči.
Podle tohoto pokynu je pro uplatnění daňového zvýhodnění na dítě bez ohledu na rozsudek soudu rozhodující faktický (skutečný) stav, který však předpokládá i v těchto případech uzavření dohody rodičů, z níž bude patrné, ve kterém měsíci dítě žije ve společné domácnosti s matkou a kdy s otcem. Při absenci řešení těchto problémů v zákoně o daních z příjmů je nadále nezbytné, aby daňové zvýhodnění na dítě uplatnil ten zaměstnanec, který zaměstnavateli doloží, že druhý z rodičů daňové zvýhodnění na konkrétní dítě v určitém období neuplatňuje.
V situaci, kdy soud vymezil časové intervaly péče každého z rodičů, a rodiče se na způsobu uplatnění daňového zvýhodnění na dítě nedohodnou, lze doporučit, aby si jej uplatnili až po uplynutí zdaňovacího období ve svých daňových přiznáních u správce daně.