Komentář k dani z přidané hodnoty 2018

Daňová uznatelnost „sankce“ udělované finančním arbitrem podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi

Pro vyhledávání textu na stránce využijte klávesovou zkratku CTRL+F

Autor Ing. Ladislav Malůšek , Mgr. Jana Fuksová , Ing. Bc. Jan Hájek MBA, Dis,

9.7.2018 11:06

Daňová uznatelnost „sankce“ udělované finančním arbitrem podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (ODLOŽENO)

1. Popis problému

 

Cílem tohoto příspěvku je vyjasnit režim daňové uznatelnosti „sankcí“ udělovaných finančním arbitrem dle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“).

Institut finančního arbitra je státem zřízený orgán mimosoudního řešení sporů mezi finančními institucemi poskytujícími vybrané služby a jejich spotřebiteli. Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele, jímž může být pouze spotřebitel, a je pro spotřebitele bezplatné. Finanční arbitr je financován ze státního rozpočtu. 

V případě alespoň částečného úspěchu spotřebitele, uloží finanční arbitr finanční instituci povinnost uhradit tzv. sankci. S ohledem na označení uložené povinnosti jako „sankce“ vyvstává v aplikační praxi otázka, jaký je daňový režim této částky, konkrétně zda se jedná o daňově uznatelný náklad ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“).

2. Relevantní ustanovení zákona o daních z příjmů

 

Pro posouzení předkládané otázky jsou klíčová zejména následující ustanovení zákona o daních z příjmů:

  • 24 odst. 2 písm. p), podle kterého lze za daňově uznatelné náklady považovat ty „výdaje (náklady) k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních předpisů“, a
  • 25 odst. 1 písm. f), který naopak za výslovně daňově neuznatelné náklady považuje „penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi), úroky z posečkané částky, peněžité tresty, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, a náklady spojené s trestem uveřejnění rozsudku podle zvláštního právního předpisu,

Mezi daňově uznatelné náklady podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů spadají mimo jiné náhrady nákladů řízení, které jsou poplatníci povinni platit v rámci soudních řízení, pokud souvisí s jejich podnikáním. Úhrada náhrady nákladů soudního řízení určená soudem představuje povinnost vyplývající z občanského soudního řádu a lze ji považovat za daňově účinný náklad podle §24 odst. 2 písm. p) ZDP.

Jak vyplývá z položek vyjmenovaných v § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, daňově neuznatelnými náklady jsou typicky pokuty a další obdobné platby za porušení veřejnoprávní povinnosti udělené v rámci správního či daňového řízení. Finanční plnění podle § 17a zákona o finančním arbitrovi je výslovně označované jako „sankce“. Striktním jazykovým výkladem jej tedy nelze označit za pokutu a nekvalifikuje se a priori jako nedaňový náklad podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních příjmů.

3. Relevantní ustanovení zákona o finančním arbitrovi

 

Zákon o finančním arbitrovi vymezuje samotné řízení, „sankce“ a související náklady řízení takto:

  • Podle § 1 odst. 1 je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů spadajících jinak do pravomoci českých soudů, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a definovanou finanční institucí ve vymezených případech (např. poskytovatel platebních služeb při jejich poskytování, stavební spořitelnou při nabízení, poskytovávání nebo zprostředkování stavebního spoření, pojišťovnou při nabízení poskytování nebo zprostředkování životního pojištění).
  • K samotné „sankci“ § 17a uvádí: „V nálezu, jímž arbitr vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč. Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Sankce je příjmem státního rozpočtu.“.
  • Dle § 18 nese „každý účastník řízení své náklady řízení sám, s výjimkou nákladů tlumočení podle § 13, které nese instituce.“

 

4. Charakter řízení a „sankce“ dle zákona o finančním arbitrovi

Rozbor zákonné úpravy

Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi má řízení před finančním arbitrem jednoznačně soukromoprávní povahu, neboť účastníkem řízení musí být vždy spotřebitel a subjekt uvedený v odst. 1 daného ustanovení (dále jen „finanční instituce“). Samotné řízení před finančním arbitrem de facto supluje řízení soudní, přičemž jeho cílem je nalezení smíru (srov. 1 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi a Hlava první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). A contrario lze dovodit, že cílem, ani pravomocí finančního arbitra, není posuzovat soulad postupu či jednání finanční instituce s právním řádem České republiky a už vůbec sankcionovat případné nedodržení těchto povinností. Tomu je příslušná výhradně Česká národní banka, která rovněž v souladu s právní úpravou jednotlivých oblastí finančních činností[1] disponuje pravomocí zahájit s finanční institucí veřejnoprávní řízení o postupu finanční instituce v souladu s právním řádem České republiky.

Taktéž je možné poukázat na skutečnost, že přístup k finančnímu arbitrovi je pro spotřebitele zcela bezplatný. Spotřebitel neplatí žádné poplatky za podání návrhu (nenese tedy obdobu soudních poplatků). Pokud finanční arbitr nevyhoví (ani částečně) návrhu navrhovatele (spotřebitele), ten není povinen platit žádnou kompenzaci nákladů finančního arbitra, v tomto případě tato povinnost nevzniká ani finanční instituci. Finanční břemeno řízení dle zákona o finančním arbitrovi nese pouze finanční instituce, což akcentuje povahu finančního arbitra jako orgánu ochrany spotřebitele. Tím se řízení před finančním arbitrem liší od standardního soudního řízení, ve kterém soud náhradu nákladů soudního řízení přizná účastníkovi, který daný spor prohrál, a to bez ohledu na to, zda se jedná o spotřebitele. Tato drobná odlišnost, která je dána povahou finančního arbitra jako institutu spotřebitelského práva, nicméně nic nemění na tom, že „sankce“ po dle § 17a zákona o finančním arbitrovi svou ekonomickou povahou a charakterem představuje spíše náhradu nákladů řízení.

Dle autorů příspěvku charakter řízení před finančním arbitrem, jeho soukromoprávní povaha, nasvědčuje tomu, že „sankce“ podle § 17a zákona o finančním arbitrovi není pokutou ve smyslu § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, neboť jejím cílem není postihnout porušení právního řádu České republiky. Ad analogiam lze na charakter „sankce“ pohlížet jako na náklady řízení přiznané v běžném soudním řízení, které může spotřebitel na místo řízení před finančním arbitrem rovněž využít, neúspěšné straně, jež jsou považovány za daňově účinný náklad v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Z textu ustanovení § 17a zákon o finančním arbitrovi dále vyplývá, že sankce je ukládána automaticky v případech, kdy finanční instituce v soukromoprávním řízení před arbitrem prohraje, a to bez ohledu na to, zda se dopustila faktického porušení zákona.  Komentář k zákonu o finančním arbitrovi k „sankci“ podle § 17a uvádí, že „má tato částka charakter spíše jakési paušální kompenzace nákladů řízení neúspěšnou stranou - uplatní se i v případě, kdy se v řízení neúspěšná instituce nedopustila žádného faktického porušení zákona.“[2]

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 2 Afs 176/2006-96 ze dne 19. dubna 2007 tento nesankční (nepokutový) charakter „sankce“ udělované finančním arbitrem potvrdil. NSS výslovně uvedl, že zákonná konstrukce „je zcela jednoznačná v tom, že uložení pokuty nezáleží na porušení povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem, ale je důsledkem skutečnosti, že finanční arbitr vyhověl (dokonce byť i jen zčásti a též v případech, kdy předmětem sporu nebyla peněžitá částka) návrhu navrhovatele.“ Nejvyšší správní soud k tomu dále uvedl, že „sankce“ (tehdejší terminologií zákona pokuta) ukládaná finančním arbitrem má plnit „funkci paušalizované náhrady nákladů na činnost arbitra, na které takto přispívá „procesně neúspěšná“, ve sporu prohravší, instituce“.

K uvedenému rozsudku je nutno uvést, že se zabývá právní úpravou účinnou v roce 2005, kdy sankce (tehdy zvané pokuty) udělované finanční arbitrem upravoval § 23. Konkrétně pak § 23 odst. 2 tehdejšího zákona o finančním arbitrovi stanovil:

Arbitr uloží pokutu ve výši 10 % sporné částky, nejméně však 10 000 Kč, instituci, která podle pravomocného nálezu porušila povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem.“ 

Z porovnání současného znění zákona se zněním před novelou je zjevné, že novelou došlo k dalšímu oslabení sankčního charakteru plnění, když byla vypuštěna návaznost na porušení povinností stanovených zvláštním právním předpisem. Co do mechanismu uložení povinnosti úhrady však nedošlo k zásadnější změně. Závěry citovaného rozsudku lze tedy vztáhnout i k současné „sankci“ podle § 17a zákona o finančním arbitrovi.

Uvedené výklad opět potvrzují, že „sankce“ podle § 17a zákona o finančním arbitrovi je svou povahou obdobná náhradě nákladů soudního řízení.

Dílčí závěr

S ohledem na výše uvedené lze přijmout závěr, že platba v zákoně o finančním arbitrovi terminologicky označená jako „sankce“ má charakter spíše jakési paušální kompenzace nákladů řízení částečně nebo zcela neúspěšnou stranou. Nejedná se tedy o pokutu za neplnění veřejnoprávních povinností dle právního řádu České republiky. Ekonomická podstata platby tak rovněž podporuje závěr, že „sankce“ podle § 17a zákona o finančním arbitrovi představuje daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů.

 

5. Rovnost daňových subjektů

 

V oblasti daní platí zásada rovnosti mezi daňovými subjekty. Tato zásada vyžaduje, aby s daňovými subjekty ve stejné či obdobné situaci bylo zacházeno stejně či obdobně, jinými slovy aby nedocházelo k nedůvodným rozdílům mezi daňovými subjekty ve stejné či obdobné situaci.

Řízení před finančním arbitrem je pro spotřebitele ryze fakultativní. Pokud se rozhodnou, mohou podat přímo žalobu k soudu. V takovém případě se soudní řízení nijak neliší od standardního soudního řízení, žaloba podaná spotřebitelem by podléhala soudnímu poplatku a náhrada nákladů řízení by byla řešena v souladu s obecnými zásadami, tj. zjednodušeně řečeno náhrada nákladů by příslušela procesně úspěšné straně, v případě částečného úspěchu obou stran by soud mohl od přiznání náhrady nákladů upustit. Pokud by finanční instituce nebyla v soudním sporu úspěšná a soud ji přikázal nahradit náklady řízení spotřebiteli, představovala by tato náhrada nákladů z daňového pohledu daňově uznatelný náklad.

V souladu se zásadou rovnosti by se neměl daňový režim „prohraného“ sporu na straně finanční instituce lišit jen s ohledem na to, jakou formu řešení civilně-právního sporu si spotřebitel vybere z možností, které mu umožňuje právní řád. S ohledem na zásadu rovnosti lze proto přijmout závěr, že „sankce“ podle § 17a zákona o finančním arbitrovi představuje daňově uznatelný náklad.

 

6. Závěr

 

Na základě výše uvedeného je možné přijmout následující závěr, který po projednání příspěvku na Koordinačním výboru doporučujeme vhodným způsobem publikovat:

 

Sankce udělovaná finančním arbitrem finanční instituci dle §17a zákona o finančním arbitrovi lze považovat za daňově uznatelný náklad ve smyslu zákona o daních z příjmů.

 

[1] Např. § 36a a násl. zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

[2] WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. § 17a [Sankce neúspěšné instituci]. In: WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 267. ISBN 978-80-7400-118-5.

čekejte prosím ...
Hodnocení: 0.0/5 (0 hlasů)

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný.
Dnes je Ne 18. 11. 2018, svátek má Romana
Diskuze

Založení s.r.o.

8.11.2018 09:51

Dobrý den, Chtêl bych založit účetní firmu s tím, že mám účetní s cca 15-ti letou praxí. Můj dotaz je, … více

Vývoz vzorků na testování a DPH

7.11.2018 12:20

Dobrý den, reklamovali jsme zboží u dodavatele a ten nám za něj poslal náhradu. Tímto byla vlastní reklamace vyřešena. … více

Vklad osobního majetku do podnikání

26.10.2018 18:43

Mají mezi sebou sepsanou smlouvu, že souhlasí s využíváním objektu k podnikání a opravami atd. více

GDPR

 

 

Převodový můstek

Rekodifikace

Články ZDARMA

 

danovy specialista

danovy specialista

Autorský tým

Naši partneři

Časopis účetnictví

Anketa

Líbí se Vám vzhled nového PORTÁLU?

Odreagujte se <<

Jak se rychle uvolnit

Jak se rychle uvolnit

Klid si nemůžete koupit, i přestože se na trhu nabízí spousta preparátů, které vám slibují jeho dosažení. Je to schopnost, kterou v základu máme všichni. Ne každý ji však umí používat. Pokud nám má účinně pomáhat, je třeba ji rozvíjet a trénovat. Začtěte se do tipů paní Radky Loji a uvolněte se. Katka více informací

Přečtěte si zajímavý článek od Neuvoo.cz, nového vyhledávače volných pracovních míst

Přečtěte si zajímavý článek od Neuvoo.cz, nového vyhledávače volných pracovních míst

Neuvoo je vyhledávač pracovních příležitostí, který shromažďuje všechny pracovní nabídky dostupné na internetu. Funguje podobně jako Google, jen pro pracovní nabídky. V současné době mají na stránkách okolo 400 000 volných pozic. Neuvoo funguje ve více než 60 zemích světa a z české stránky se návštěvník jednoduše dostane na ty ostatní. Během chvilky si tak můžete najít práci v Británii, Kanadě, jižní Americe nebo třeba na Novém Zélandu. více informací

Platební brána GoPay

Našimi klienty jsou

Všeobecné podmínky Účetního Portálu | Informace ke zpracování osobních údajů GDPR | Kodex Účetního Portálu ke zpracování osobních údajů GDPR | Přidat do oblíbených

Přihlášení

Vyplňte e-mail a heslo, potvrďte kliknutím na tlačítko Přihlásit.

E-mail :
Heslo :
 

Zapomenuté heslo | Nová registrace | Bezplatná registrace