Dovolená od 1. 1. 2021 – 1. část

Vidíte nyní zkrácený text článku, pro zobrazení plné verze si zakupte členství na Účetním Portálu.

Vlastní

Dovolená od 1. 1. 2021 – 1. část (PDF, 288.5 kB)

9.11.2020 16:15

Máme pro Vás další z řady článků na téma „dovolená od roku 2021“, tentokrát jej pro Vás připravila paní Renka Klímová. V článku poukazuje mj. na složitost nové úpravy a především předkládá řadu příkladů, na nichž si problematiku důkladně procvičíte.

Jana

PLATNÉ od 01.01.2021

1. Úvod

Ve Sbírce zákonů v částce 108/2020 byl zveřejněn zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony. Zákon má dělenou účinnost s tím, že některé změny nabyly účinnosti dnem 30. 7. 2020, ostatní vstupují v účinnost dnem 1. 1. 2021. Účelem tohoto článku je upozornit na nejdůležitější změnu účinnou od 1. ledna 2021, a to změny týkající se hlavy II – Dovolená za kalendářní rok, její poměrná část a výměra dovolené zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „ZP“). Jde o převratnou změnu ve stanovení nároku na dovolenou. S ohledem na složitou právní úpravu je evidentní, že ruční výpočet nároku na dovolenou je až na výjimky zcela vyloučen a bude vždy záležet na úrovni uživatelského programu pro výpočet mezd. Novelou dochází k odstranění problémů při stanovení nároku na dovolenou u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou a s kratší pracovní dobou a ke vzniku nových velmi nepříjemných situací mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kdy zaměstnavatel nebude schopen ručně spočítat nárok na dovolenou dotyčného zaměstnance. Jak z novely vyplývá, skutečný nárok na dovolenou se smluvní strany dozví až po ukončení kalendářního roku, tedy v lednu roku následujícího, respektive při skončení pracovního poměru, pokud pracovní poměr netrval po celý kalendářní rok.

2. Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část

Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za stanovených podmínek právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou. Ruší se dovolená za odpracované dny.

Právní úpravou není dotčena dovolená v týdnech, ačkoliv určení její výše se stanoví v hodinách. Nadále platí, že výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Zaměstnavatel bude tudíž oprávněn zvýšit nárok na dovolenou o týdny, ale i o části týdne, tedy dny. Výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP zůstává zachována v rozsahu 5 týdnů v kalendářním roce. Jde o zaměstnance státu, územního samosprávného celku, státního fondu, příspěvkové organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, a regionální rady regionu soudržnosti. Výměra dovolené pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.

Dochází-li u zaměstnance v průběhu příslušného kalendářního roku ke změně délky stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.

Nově schválený způsob stanovení práva na dovolenou v závislosti na zaměstnancem odpracované stanovené nebo kratší týdenní pracovní době respektuje princip proporcionality, neboť při změně délky týdenní pracovní doby zaměstnance v průběhu kalendářního roku vzniká nárok v poměru odpovídajícím délce jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby. Jde o případy, kdy v průběhu téhož kalendářního roku dochází ke změně stanovené týdenní pracovní doby na sjednanou kratší týdenní pracovní dobu nebo naopak, nebo o situace, kdy se mění stanovená týdenní pracovní doba v souvislosti se změnou pracovního režimu, kdy zaměstnanec přechází z jednosměnného pracovního režimu do dvousměnného či vícesměnného a naopak.

Výměra dovolené je založena na odpracované týdenní pracovní době zaměstnance, z níž se odvozuje jeho právo na dovolenou a k níž se poměřuje i čerpání této dovolené.

Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru konal v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Znamená to, že bude jako dosud rozhodující délka trvání pracovního poměru a nově též doba výkonu práce.

Příklad č. 1 – Kratší pracovní doba

Pracovní poměr zaměstnance trval po celý rok 2021 a měl sjednanou kratší pracovní dobu v rozsahu 6 hodin týdně tak, že pracoval pouze jeden den v týdnu.

Za předpokladu, že zaměstnavatel určil nárok na dovolenou v rozsahu 4 týdnů, vznikne zaměstnanci nárok na dovolenou v rozsahu 4 x 6 = 24 hodin.

Za stejných podmínek v roce 2020 mu vznikl nárok na dovolenou pouze v rozsahu 20 : 5 : 12 x 2 = 0,66 dne, po zaokrouhlení 1 den. Za rok odpracoval 52 dnů, a měl tudíž nárok na dovolenou za odpracované dny. Za každých 21 odpracovaných dnů 1/12 z roční výměry.

Zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru konal v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší poměrná část dovolené. Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené.

Příklad č. 2 – Kratší pracovní doba a trvání pracovního poměru jen 4 týdny

Zaměstnanec měl uzavřen pracovní poměr na dobu měsíce února 2021 v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin. V důsledku nerovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby neodpracoval 160 (4 x 40hodin), ale pouze 156 hodin.

Nárok na dovolenou mu nevznikne. V případě, že odpracuje 160 hodin, vznikne mu při 4 týdnech dovolené nárok na dovolenou v rozsahu 40 : 52 x 4 x 4 = 12,3 hodin, po zaokrouhlení na celou hodinu nahoru 13 hodin.

Pokud odpracuje více hodin v důsledku práce přesčas, jeho nárok na dovolenou se nezmění.

V situaci, kdy díky plánovanému harmonogramu směn odpracoval v rámci 4 týdnů více než 160 hodin, například 168 hodin, přičemž se nejednalo o práci přesčas, jeho nárok se také nezmění, protože se dovolená vztahuje k celým týdnům (šlo pouze o 4 týdny) a v rámci nich k odpracované stanovené týdenní pracovní době (stanovená týdenní pracovní doba činila 40 hodin).