Zaměstnanec s kratší týdenní pracovní dobou (dále jen „TPD“) v délce 20 hodin týdně a výměrou dovolené v délce 5 týdnů pracuje pravidelně od pondělí do pátku v čtyřhodinových směnách. Pracovní poměr zaměstnance trval po celý kalendářní rok. Zaměstnanec pro překážky v práci nezameškal žádnou směnu.

Právní úprava účinná do 31. 12. 2020

Nová právní úprava účinná od 1. 1. 2021

Zaměstnanec v kalendářním roce odpracoval alespoň 60 pracovních dní (směn) a jeho pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, vznikne mu tedy právo na dovolenou za kalendářní rok. Poněvadž na běžný pracovní týden zaměstnance v průměru připadá celkem 5 pracovních dní (5 čtyřhodinových směn), vznikne mu právo na dovolenou za kalendářní rok v délce 25 dní dovolené

[5 (výměra dovolené) × 5 (počet pracovních dní v týdnu) = 25].

Pokud bude zaměstnanec těchto 25 dní dovolené čerpat ve dnech, kdy má rozvrženy čtyřhodinové směny, bude reálně čerpat dovolenou v rozsahu 100 hodin (namísto výkonu práce) a obdrží z titulu čerpání dovolené náhradu mzdy za 100 hodin (25 × 4 = 100).

Zaměstnanec celkem v kalendářním roce odpracoval 1044 hodin [celkem 261 čtyřhodinových směn, přičemž doba zameškaná např. z důvodu čerpání dovolené nebo nepracuje-li zaměstnanec proto, že na jeho směnu připadl svátek (pozn: „placený svátek“), se stejně jako dosud považuje pro účely dovolené za odpracovanou dobu – viz § 348 odst. 1 ZP]. Zaměstnanec tedy v kalendářním roce odpracoval 52 celých násobků své kratší TPD (1044/20 = 52,2). Pozor, k odpracovaným 4 hodinám navíc (0,2 násobek TPD) se při výpočtu dovolené nepřihlédne, neboť se nejedná o odpracovanou celou TPD. Poněvadž současně pracovní poměr zaměstnance trval po celý kalendářní rok, zaměstnanci vznikne právo na dovolenou za kalendářní rok v délce 100 hodin dovolené [TPD zaměstnance (20) × výměra dovolené (5) = 100].

Univerzální vzorec výpočtu (viz 1. část seriálu):

(počet celých odpracovaných TPD/52) × TPD × výměra dovolené = počet hodin dovolené, tj.  52/52 × 20 × 5 = 100

Bude-li zaměstnanec čerpat dovolenou vždy ve dnech, kdy má rozvrženy čtyřhodinové směny, vzniklo mu tak v podstatě právo na 25 dní dovolené (100 hodin dovolené/4 = 25). Vyčerpá-li zaměstnanec celou tuto dovolenou v délce 100 hodin, obdrží z titulu čerpání dovolené náhradu mzdy za 100 hodin.

 V tomto příkladu je tedy zaměstnancovo právo na dovolenou podle dosavadní i nové úpravy co do velikosti v podstatě shodné, jen je vyjádřeno jako odpovídající počet hodin dovolené. To platí i v případě, že zaměstnanec pracuje z důvodu „částečného úvazku“ menší počet dní (směn) v týdnu. Například pokud by zadání v tomto příkladu zůstalo stejné, a to pouze s tím rozdílem, že zaměstnanec má pravidelně rozvrženy 2 desetihodinové směny týdně, tomuto zaměstnanci by podle dosavadní úpravy vzniklo právo na 10 dní dovolené [5 (výměra dovolené) × 2 (počet pracovních dní v týdnu) = 10] a podle nové úpravy by mu vzniklo právo na 100 hodin dovolené [TPD zaměstnance (20) × výměra dovolené (5) = 100], což v případě čerpání dovolené v desetihodinových směnách činí v podstatě 10 dní dovolené. Právo na dovolenou je tedy i v tomto případě co do velikosti shodné, pouze je jinak vyjádřeno. Z výše uvedeného je dále zřejmé, že podle dosavadní úpravy měl průměrně menší počet pracovních dní v týdnu vliv na celkový počet dní dovolené, který pak byl logicky nižší, zatímco podle nové úpravy to výsledný počet hodin dovolené již neovlivní, neboť určující je délka TPD.

 Pozor

Velké změny však nová úprava přinese pro zaměstnance pracující pouze 1 den v týdnu, vůči kterým byla dosavadní úprava velice tvrdá, ba dokonce nespravedlivá (viz příklad č. 3 níže).