Účetní Portál
Hledat

null/23.5.2007 Osvobození služeb zdravotní péče, které jsou poskytovány osobou z jiného členského státu

Holubová Olga
Holubová Olga
st 23. kvě 2007
178/23.05.07

Podle § 58 zákona o DPH[1] jsou osvobozeny od daně služby zdravotní péče poskytované oprávněnými subjekty pacientům a osobám, jimž je taková péče určena, vymezené zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Účelem příspěvku je sjednocení výkladu pojmu „oprávněný subjekt“, a to zejména pro případy, kdy služby zdravotní péče poskytují osoby, jež nejsou státními nebo nestátními zdravotnickými zařízeními ve smyslu zákona  20/1966 Sb. a ve smyslu 160/1992 Sb. Jedná se především o poskytování laboratorních analýz vzorků krve, příp. lidských tkání specializovanými laboratořemi se sídlem v jiných členských státech pro účely prevence, diagnostiky a léčby chorob, pokud je místo plnění v tuzemsku.

 

Příklad: český lékař plátce DPH pošle pacientovu krev do laboratoře rakouského zdravotnického zařízení k rozboru. Protože je místo plnění této služby dle § 10 odst. 7 zákona o DPH v ČR, přizná český lékař při přijetí této služby daň (reverse charge), avšak nárok na odpočet nemá. Pokud však bude laboratoř považována za oprávněný subjekt ve smyslu § 58, bude její služba osvobozena.

 

Oprávněné subjekty dle zákona o DPH

 Zákon o DPH pojem „oprávněné subjekty“ ve svém textu přímo nedefinuje, pouze pod čarou odkazuje na výše uvedené předpisy[2]. To znamená, že dle zákona o DPH jsou  oprávněnými subjekty přinejmenším všechna zdravotnická zařízení, státní i nestátní, splňují-li požadavky jednoho z těchto dvou předpisů, a to bez ohledu na jejich právní formu, způsob úhrady jejich péče či jiná hlediska. Lze proto konstatovat, že  množina osob, jejichž služby zdravotní péče jsou osvobozeny dle § 58 zákona o DPH, je nejširší, jakou mohl český stát v rámci svých pravomocí daných články 132(1)(b) a 133 Směrnice[3] vymezit (viz dále odstavec č. 3).

 

Oprávněné subjekty dle komunitárního práva

 Směrnice definuje v článku 132(1)(b)[4] subjekty, které požívají (či mohou požívat) osvobození, jestliže poskytují lékařskou péči[5], jako  „veřejnoprávní subjekty“ nebo „nemocnice, léčebná nebo diagnostická centra a jiná řádně uznaná zařízení podobné povahy, pokud poskytují lékařskou péči za sociálních podmínek srovnatelných s podmínkami veřejnoprávních subjektů“. Uvedené vymezení platí pouze pro lékařskou péči ústavní, lékařská péče dle čl. 132(1)(c)[6] poskytovaná lékaři a zdravotníky v ambulancích je dle Směrnice  osvobozena vždy, a to bez ohledu na právní formu, v rámci které je ambulance provozována.[7]

 

Oprávněné subjekty dle čl. 132(1)(b) Směrnice

 Už ze samotného textu Směrnice vyplývá, že lékařská péče, je-li poskytována veřejnoprávními subjekty, je osvobozena vždy. Jinými slovy – veřejnoprávní subjekt bude při poskytování lékařské péče vždy požívat osvobození, které uděluje čl. 132(1)(b). Od tohoto pravidla se členské státy nemohou odchýlit. Pokud jde o ostatní subjekty poskytující lékařskou péči, ESD[8] rozhodoval o kritériích pro jejich vymezení a také o rozsahu pravomocí, které mají pro tyto účely členské státy k dispozici. Požadavkem Směrnice je zachování stejných či podobných podmínek, za kterých činnost provádějí veřejnoprávní subjekty. Posouzení této skutečnosti může být založeno na míře veřejného zájmu na činnosti zkoumaného subjektu, míře úhrad ze zdravotního či sociálního pojištění, podobném právním uznání. Okruh dalších podmínek je omezen článkem 133 Směrnice. Členské státy proto nemohou klást další podmínky nad rámec těchto ustanovení[9]. Jejich diskreční pravomoc je, jak vyplývá z judikatury, v uvedeném ohledu značně zúžena[10]. Důvodem je splnění základních požadavků společného systému DPH, jimiž jsou jednotný základ daně, jednota v oblasti výjimek (hlavně osvobození) a též i zachování hospodářské soutěže v maximální možné míře.

 

Závěr

 Jak už jsem výše uvedla,  neklade zákon o DPH kromě profesní způsobilosti žádné další podmínky pro kvalifikaci zdravotnického zařízení mezi subjekty oprávněné k osvobození dle § 58, což v praxi znamená, že osvobození uplatňují všechna tuzemská zdravotnická zařízení. Lze proto předpokládat, že cílem zákonodárce nebyla žádná zvláštní restrikce počtu oprávněných subjektů na základě jiných kritérií, než je profesní způsobilost. Ostatní  členské státy navíc nemají možnost odchýlit se od výše uvedených ustanovení Směrnice v tom smyslu, že množinu těchto oprávněných subjektů ještě dále rozšíří. Není proto v zásadě možné, aby „uznáním“ oprávněných subjektů z jiných členských států pro účely osvobození od daně byla narušena koncepce § 58 (tj. aby osvobození mohly uplatnit i subjekty, které by jinak, pokud by byly usazeny v tuzemsku, zákonné podmínky nesplnily). Též je třeba připomenout, že cílem osvobození lékařské péče je snížení její ceny[11] a tento cíl by byl narušen, jestliže by služba poskytnutá osobou z jiného členského státu byla pomocí institutu reverse charge svým příjemcem zdaněna bez nároku na odpočet, a to tím spíše, že ani poskytovatel služby nárok na odpočet daně na vstupu u přijatých souvisejících plnění ve svém státě dle čl. 169(a) Směrnice nemá.

 

Z uvedených důvodů navrhuji pro účely § 58 odst. 1 přijmout takový výklad pojmu „oprávněný subjekt“, dle kterého lze mezi oprávněné subjekty zahrnout poskytovatele služeb zdravotní péče, kteří jsou veřejnoprávními subjekty či subjekty ve svém (členském) státě řádně uznanými pro účely osvobození dle čl. 132 (1)(b) a (c) Směrnice. Důkazní břemeno leží na příjemci služby.

 

Navrhovaný postup není v rozporu s § 58 zákona o DPH, neboť poznámka pod čarou není sama o sobě normotvorná a lze ji chápat nanejvýš  jako vyjádření úmyslu zákonodárce usnadňující orientaci plátce. Postup je také plně v souladu se Směrnicí a přístupem ESD[12] a navíc odpovídá i snaze orgánů ES usnadnit a zjednodušit „přeshraniční poskytování lékařské péče“[13].

 

Navrhuji zveřejnění uvedeného výkladu.

 


Stanovisko Ministerstva financí

 Nesouhlas.

Předkladatelka navrhuje výklad pojmu „oprávněný subjekt“, podle kterého by oprávněnými subjekty byly i poskytovatelé služeb zdravotní péče (v příspěvku se uvádí konkrétně poskytování laboratorních analýz vzorků krve, příp. lidských tkání specializovanými laboratořemi se sídlem v jiných členských státech pro účely prevence, diagnostiky a léčby chorob, pokud je místo plnění v tuzemsku podle § 10 odst. 7), kteří jsou veřejnoprávními subjekty či subjekty ve svém (členském) státě řádně uznanými pro účely osvobození dle čl. 132 (1)(b) a (c) Směrnice. Důkazní břemeno by mělo podle návrhu být na příjemci služby. Pak by příjemce služby v tuzemsku (plátce) uplatňoval osvobození od daně bez nároku na odpočet daně.

 

Podstatou příspěvku je to, zda uznat poskytovatele služeb z jiného členského státu pro zdravotnická zařízení v tuzemsku za oprávněné osoby a uplatnit tak osvobození podle § 58 zákona o DPH. Obecně převažuje v odd. 181 stanovisko, že podle našeho zákona o DPH nejsou poskytovatelé z JČS oprávněnými subjekty, domníváme se, že je nelze za oprávněné subjekty uznat ani podle ustanovení směrnice, když každý stát může uznávat jednotlivé sujekty jako oprávněné pro osvobození různě, nejsou jednotná kritéria.



[1] Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

[2] Zákon č. 20/1966 Sb. 160/1992 Sb

[3] Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, která nahradila Šestou směrnici Rady ze dne 17. května 1977 o sladění zákonů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (77/388/EHS)

[4] resp. čl. 13A(1)(b) Šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o sladění zákonů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (77/388/EHS)

[5] Předpokládám, že pojem lékařská péče používaný v překladu anglického znění Šesté směrnice a Recastu je jen jiným výrazem pro pojem zdravotní péče používaní v zákoně o DPH. Obsah obou pojmů je věcně shodný.

[6] resp. čl. 13A(1)(c) Šesté směrnice

[7] 30. Princip fiskální neutrality zabraňuje, mezi jiným, aby se s ekonomickými pracovníky provozujícím stejné aktivity jednalo odlišně vzhledem k výběru DPH. To znamená, že tento princip by byl ignorován, kdyby možnost využití osvobození, které je uděleno  ustanovením o lékařské péči v článku 13A(1)(c), byla závislá na právní formě, pomocí níž osoba povinná provozuje svojí činnost.

31. Odpověď na první otázku musí tedy být, že osvobození udělené článkem 13 A(1)(c) není závislé na právní formě osob povinných poskytujících lékařskou nebo zdravotnickou péči, o níž hovoří toto ustanovení. Case C-141/00 Kugler [2002] ECR I-6833

[8] Evropský soudní dvůr

[9] 64. Pokud se týká pojmu „jinak řádně uznané instituce podobného charakteru“, článek 13A(1)(b) Šesté direktivy neupřesňuje podmínky a procesy k tomuto uznání. V principu je tedy na vnitrostátním právu každého členského státu stanovit zákony  podle toho, jaké právní uznání smí být uděleno institucím, které o něj žádají.

65. Schválení národních zákonů v této oblasti je stanoveno ve článku 13A(2)(a) Šesté direktivy, který uvádí, že členské státy smí udělit orgánům jiným než spravovaným veřejným právem daňové osvobození stanovené v (1)(b)…podléhající v každém individuálním případě jedné nebo více…podmínkám zde zmíněných.

66. Protože článek 13A(2)(a) nicméně nepožaduje, aby členské státy učinily taková opatření, skutečnost, že členský stát neuplatňuje takové právo volby, neovlivňuje možnost, že instituce může být právně uznána za účelem udělení zmiňovaného osvobození.

67.  Navíc žádné ustanovení Šesté direktivy nepožaduje, aby bylo právní uznání uděleno v souladu s formálním procesem, nebo aby bylo poskytnuto výslovně v národních daňových ustanoveních.  Case C-45/01 Dornier [2003] ECR I-12911

 

[10] 79. Ačkoliv Článek 13A(1) Šesté direktivy říká, že členské státy mohou používat daňová osvobození předepsaná tímto ustanovením za podmínek, které mohou stanovit za účelem zajištění správné a přímé aplikaci takových osvobození a za účelem zamezení jakémukoliv vyhnutí se odpovědnosti, zrušení účinnosti nebo zneužití, členský stát se proti plátci daně, který je schopen ukázat, že jeho daňová pozice skutečně spadá do jedné z kategorií daňových osvobození stanovených v Šesté direktivě, nesmí spoléhat na opomenutí schválit zákonná ustanovení, která jsou zamýšlena k aplikaci tohoto daňového osvobození (Kugler odst. 52).

80. Pokud jde o obsah článku 13A(1)(b) a (c) Šesté direktivy soud dochází k závěru, že na rozdíl od tvrzení německé vlády tato ustanovení označují dostatečně přesným a bezpodmínečným způsobem aktivity, na které se vztahuje daňové osvobození (viz analogicky pokud jde o článek 13A(1)(g) Šesté direktivy, Kügler, citovaný výše, odstavec 53).

81. Skutečnost, že tato ustanovení propůjčují členským státům diskreční právo určit, které instituce ač nejsou spravovány veřejným právem, mohou mít prospěch z daňového osvobození stanovené ve Článku 13A(1)(b), a dále určit, kterým středně zdravotnickým profesím může být uděleno daňové osvobození stanovená v písmenu (c) stejného ustanovení, nezamezuje jednotlivcům, kteří podle objektivních kritérií poskytují léčbu ve veřejném zájmu předpokládanou k těmto osvobozením, ve spoléhání se  přímo na ustanovení Šesté direktivy proti národním ustanovením, která nejednají  v souladu s direktivou. Case C-45/01 Dornier [2003] ECR I-12911

 

[11] 40. Zatímco z této judikatury plyne, že ustanovení lékařské péče musí mít léčebný cíl, neplyne z ní nutně, že léčebný účel služby musí být omezený v úzkém rozsahu (viz Komise v Francie, odstavec 23). Odstavec 40 rozhodnutí v případu Kügler ukazuje, že lékařské služby vykonané pro preventivní účely mohou mít prospěch z daňového osvobození v Článku 13A(1)(c). Dokonce v případech, kde je jasné, že osoby, které jsou předmětem vyšetření nebo jiných lékařských zásahů preventivního charakteru, netrpí žádnou nemocí nebo zdravotní poruchou, zahrnutí těchto služeb ve znění ustanovení lékařské péče je v souladu s cílem snížení ceny lékařské péče, což je společné oběma  osvobozením v Článku 13A(1)(b) a (c) tohoto odstavce (viz Komise v Francie, odstavec 23, a Kügler, odstavec 29). Case C-212/01 Margarete Unterpertinger [2003] ECR I-13859

[12]  poznámka pod čarou č. 9, odst. 67 případu Dornier: právnímu uznání oprávněného subjektu nemusí předcházet žádný formální proces a nemusí být výslovně zakotveno v  daňovém zákoně členského státu.

[13] viz Sdelění komise: Konzultace týkající se akce Společenství v oblasti zdravotnických služeb, SEC(2006)1195/4

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný. Máte u nás účet? Přihlaste se

Ke stažení

Osvobození služeb zdravotní péče, které jsou poskytovány osobou z jiného členského státuWord

Subjekty

Podnikatelé

Nejbližší akce

Doporučujeme

Partneři

Codexis
WFLOW