🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
1. Popis problému
V praxi se vyskytla situace, kdy MF GŘC vydalo stanovisko k vrácení spotřební daně – malému výrobci vína, který nevyskladní více něž500 litrůvína – s dovozeným závěrem, že tato fyzická osoba se stává plátcem až registrací jako plátce spotřební daně, nikoliv od doby, kdy začala víno vyrábět. Stanovisko dále uvádí, že v době kdy tato osoba nebyla plátcem, tedy do doby registrace, nemůže uplatnit tato osoba nárok na vrácení spotřební daně.
2. Právní rámec
Výběr použitých ustanovení ZSpD :
§ 3 (1) Plátci daně (dále jen "plátci") jsou všechny právnické a fyzické osoby, které v tuzemsku vybrané výrobky vyrábějí, nebo kterým mají být vyvážené nebo dovážené vybrané výrobky propuštěny.
§ 34 (1) Plátcem daně z vína vyskladněného v tuzemsku není fyzická osoba, která spolu s osobami tvořícími s ní domácnost nevyskladní celkem více než500 litrů vína za kalendářní rok.
§ 2 písm h)
Vyskladněním se rozumí
bod 1. fyzické vydání vybraných výrobků plátcem daně (§ 3) z prostor, kde jsou vyráběny nebo skladovány, pro splnění smluvního závazku s výjimkou smlouvy o uložení věci a smlouvy o úschově,5) smlouvy o skladování,5a) smlouvy zasílatelské5b) a smlouvy o přepravě věci nebo smlouvy o přepravě nákladu,5c)
bod 3. použití vybraných výrobků pro vlastní potřebu plátce daně, příslušníků jeho domácnosti a osob jemu blízkých,7) jeho zaměstnanců, členů a společníků a příslušníků jejich domácností a osob jim blízkých,
§ 5 (1) písm a) Vznik daňové povinnosti (společná ustanovení)
Daňová povinnost vzniká při tuzemské výrobě, dnem vyskladnění vybraných výrobků od výrobce.
§ 34a (2) Vznik daňové povinnosti u vína (zvláštní ustanovení)
Daňová povinnost u vína vzniká fyzickým osobám, které se zaregistrují podle § 37a, dnem registrace podle § 37a a týká se množství vína vyskladněného od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo k registraci, do dne registrace.
§ 37a Registrace (osoby, která vyskladnila víno)
Pokud fyzická osoba, která dosud podle § 34 odst. 1 nebyla plátcem daně, v průběhu kalendářního roku vyskladní více než500 litrů vína, je povinna se zaregistrovat jako plátce spotřební daně u příslušného finančního orgánu nejpozději do dne vyskladnění501. litru vína v tomto kalendářním roce.
§ 12 (1) písm b) Nárok na vrácení daně
Plátci vzniká nárok na vrácení daně dnem převzetí na sklad plátce zdaněných vybraných výrobků, s výjimkou výrobků, které jsou předmětem daně z lihu, vstupujících jako materiál do vyráběných vybraných výrobků.
3. Rozbor problematiky
Podstata problému spočívá v uplatnění výkladu pojmu „plátce“, který zakládá nárok na vrácení spotřební daně u zdaněných vybraných výrobků, které vstupují jako materiál do vyráběných vybraných výrobků.
1) § 3 jednoznačně deklaruje význam legislativní zkratky „plátce“. Jde o osoby, které vybrané výrobky vyrábějí. Jde tedy o pojem, který je dále v ZSpD používán jako legislativní zkratka. Tento pojem „plátce“ není vázán na jiné podmínky, jako jsou „vyskladnění“, či „registrace“.
2) Pojem „vyskladnění“ je definován v ustanovení § 2 aje vázán na podmínku fyzického vydání vybraných výrobků z prostor, kde jsou vybrané výrobky vyráběny, či skladovány plátcem daně (s odkazem na ustanovení § 3). Protože jde o ustanovení § 2, v případě vysvětlení pojmu „vyskladnění“, nemohlo být použito legislativní zkratky „plátce“, neboť ta je deklarována až v následujícím ustanovení. Vyskladnit může tedy jen plátce.
3) Povinnost registrace vzniká vždy až v závislosti na vznik daňové povinnosti. Jde o moment vyskladnění vybraných výrobků, tedy vydáním vybraných výrobků plátcem z prostor, kde jsou vyráběny nebo skladovány. Stanovisko MF GŘC není tedy v souladu s ustanoveními § 5 a § 34a, neboť nebyla-li by osoba – malý výrobce vína – plátcem, nemůže ani vyskladňovat. Vyskladňovat může jen „plátce“. Dle stanoviska MF GŘC by bylo ustanovení § 34a odst. 2 mrtvé, tedy nepoužitelné a fyzická osoba, která bude vyrábět víno, která nebude obecně „plátcem“ podle ustanovení § 3, nebude mít nikdy povinnost se registrovat a nevznikne ji daňová povinnost. Tyto povinnosti se odvíjí od vyskladnění, tedy fyzickým vydáním, či použitím vybraných výrobků plátcem.
4) Pojem „Plátce daně z vína“, který je použit v ustanovení § 34 odst. 1 nemá stejný význam jako pojem „plátce“ užitý v ustanovení § 3 anapř. v § 12. Zákonodárce použil pojem „plátce daně z vína“ právě proto, že jde o označení osoby, která má podmíněně odložené povinnosti, které má „plátce“, tzn. registrace i vzniku daňové povinnosti. Plátcem daně z vína není označena osoba, která vyrábí, ale která vyskladňuje víno.
Současně lze připomenout skutečnost, že otázkami vymezení pojmů v českém právu se opakovaně zabýval i ústavní soud, který opakovaně konstatoval, že stejné pojmy mají stejný význam, pokud není stanoveno jinak.
ÚS 2/97: „Požadavek jednoznačnosti právní terminologie, tj. konstantního používání právních termínů, spočívá ve vyjádření určitého pojmu stejným názvem (čili ve vyloučení synonymie), a naopak, ve spojení určitého názvu vždy se stejným pojmem (čili ve vyloučení homonymie a polysémie). Tento požadavek však nelze chápat a jeho splnění vyžadovat absolutně. Legislativní praxe například zná případy přípustnosti polysémie. V takových případech však musí být z kontextu použití termínu zřejmá i jeho významová odlišnost.“
II. ÚS 422/97:„…je třeba vyjít z obvyklé zásady, že pro tento pojem platí definice, která je již v textu zákona obsažena a že stejné termíny označují pojmy se stejným obsahem a významem, pokud zákonodárce nedal dostatečně jasně najevo svůj úmysl, aby byly chápány odlišně.“
5) Ustanovení § 34 odst. 1 je ustanovením zvláštním, speciálním vůči ustanovení § 3. Tzn., že ustanovení § 34 odst. 1 platí pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky v ustanovení uvedené, tj. nevyskladnění celkem více než 500 litrůvína za kalendářní rok. Toto zvláštní ustanovení ale neruší význam a platnost ustanoven § 3. Bude-li ale hranice 500 litrů překročena, ustanovení § 34 odst. 1 pozbude platnosti a zůstává v platnosti pouze ustanovení § 3. Pozdější registrace tohoto plátce a deklarování vzniku daňové povinnosti je v zákoně ošetřena proto, aby tato osoba nebyla dodatečně vystavena sankcím za pozdní registraci a odvod daňové povinnosti.
4. Závěr
1) Každá fyzická osoba, která vyrábí víno v jakémkoliv množství je plátcem. V ZSpD není uveden limit množství vyrobeného vína, který zakládá statut této osoby jako „plátce“ (podle legislativní zkratky „plátce“).
2) Pokud tato osoba, plátce, nevyskladní více jak500 litrů vína, není plátcem daně z vína a nemá zákonem dané povinnosti registrace a nevzniká mu daňová povinnost.
3) Pojem „plátce“ není to samé jako „plátce daně z vína“.
4) Fyzická osoba, která vyrábí vybrané výrobky (víno) v průběhu roku, má jako plátce nárok na vrácení daně dnem převzetí na sklad plátce zdaněných vybraných výrobků, s výjimkou výrobků, které jsou předmětem daně z lihu, vstupujících jako materiál do vyráběných vybraných výrobků.
5. Návrh opatření
Výsledky projednání vhodným způsobem publikovat.
MF zastává odlišný právní názor, který potvrdilo písemně dopisem č.j. 11/37447/2003 ze dne 13.1.2004.
Podle § 3 odst. 1 ZSD (587/92 Sb. - platný do 31.12.2003) byl plátcem daně výrobce s tím, že podle § 34 cit. zákona pro komoditu „víno“ se výrobce stává plátcem daně až vyskladněním501. litruvína. Do té doby plátcem daně není a nestává se jím ani zpětně.
Subjektu, který nebyl plátcem daně, nevznikl nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. b) cit. zákona.
MF nepovažuje za nutné tyto závěry obecně publikovat. Pokud však obdrží písemný dotaz od konkrétního tazatele, samozřejmě na takový dotaz tazateli odpoví.