Účetní Portál
Hledat

null/4.10.2006 Použití platby na úhradu jiného zdanitelného plnění dle zákona o dani z přidané hodnoty ve znění platném do 31.12.2005

Urban Zdeněk
Urban Zdeněk
Pačesný Václav
Pačesný Václav
st 4. říj 2006
151/04.10.06

Stručný popis problému

 V praxi se často stává, že plátce DPH přijme před uskutečněním zdanitelného plnění platbu, která podléhá zdanění DPH na výstupu. V některých případech pak může dojít k situaci, že původně smluvené plnění není poskytnuto. Následně pak může dojít např. k vrácení platby nebo k poskytnutí jiného plnění a započtení přijaté platby na úhradu ceny nově dohodnutého plnění.

Při vrácení platby vzniká povinnost opravit výši daně.

Při použití předem přijaté platby na úhradu jiného plnění pak původně dohodnuté a nové (náhradní) plnění nemusí mít shodnou sazbu DPH. V tom případě je odpověď obtížnější.

 

S účinností od 1.1.2006 bylo do ustanovení § 42 odst. 1 ZDPH doplněno písmeno d), které umožňuje opravit výši daně při použití platby na úhradu jiného zdanitelného plnění, přičemž dochází ke snížení výše daně v důsledku snížení sazby nebo vzniku osvobození.

V období od 1.5.2004 do 31.12.2005 však zákon tuto problematiku výslovně neřešil. V praxi se pak lze setkat se dvěma odlišnými přístupy.

 

První výklad dovozuje povinnost změny sazby daně při použití platby na jiné zdanitelné plnění i před 1.1.2006, a to na základě ustanovení § 42 odst. 3 ZDPH, obecných zásad zákona a logického výkladu. Povinnost opravit výši daně se týká jak případů, kdy nové zdanitelné plnění, na které je platba vyúčtována, podléhá vyšší sazbě než plánované zdanitelné plnění, na které byla platba původně určena, tak případů, kdy nové zdanitelné plnění naopak podléhá nižší sazbě.

 

Druhý výklad pak tento postup naopak nedovoluje s odkazem na jedno z pravidel veřejného práva: „Co není povoleno, je zakázáno.“ V některých případech je argumentováno rovněž ustanovením § 49 odst. 2 ZDPH, které zakazuje provedení opravy sazby daně směrem dolů s tím, že při snížení sazby není změna povolena, při zvýšení sazby však povinnost provést změnu vzniká.

 

 Návrh řešení

 Dále se textu omezíme na případ použití přijaté platby na úhradu jiného plnění s odlišnou sazbou DPH to dle legislativy platné v období před 1.1.2006

 

Nejprve se musíme vypořádat s aplikací ustanovení § 49 odst. 2 ZDPH, které zakazuje provést opravu sazby daně směrem dolů. Toto ustanovení však upravuje postup pro případy, kdy plátce daně následně zjistí, že použil nesprávnou sazbu daně. Tedy případy, kdy již při přijetí platby bylo zřejmé, že měla být použita odlišná sazba daně nebo uplatněno osvobození. Pak skutečně nelze provést opravu sazby daně směrem dolů.

Pokud však platba byla určena na jiné zdanitelné plnění, nejedná se o případ, kdy byla uplatněna nesprávná sazba daně. Uplatněná sazba byla správná, pokud odpovídá zákonné sazbě daně. Není důvod ji dodatečně opravovat.

Obdobný režim DPH jako použití platby na jiné zdanitelné plnění mají i případy, kdy je např. odstoupeno od smlouvy, ale přijatá úhrada není vrácena, ale použita na úhradu poskytnuté půjčky, nebo sankčních úroků, tedy na úhradu plnění, které nemusí být předmětem DPH.

 

Dílčí závěr č. 1: Oprava sazby daně dle § 49 ZDPH se týká případů, kdy  při vzniku povinnosti odvést DPH na výstupu byla aplikována nesprávná sazba daně. Použití platby na úhradu jiného zdanitelného plnění pod toto ustanovení nespadá.

 

Při výkladu zákona je nezbytné respektovat nejen jazykový výklad, ale také mimo jiné výklad logický a  teleologický. Pokud byla přijatá platba následně vyúčtována na jiné plnění, než na jaké byla původně určena, je nezbytné na ni nahlížet z pohledu ZDPH, jako kdyby došlo k jejímu vrácení, a aplikovat postup uvedený v § 42 odst. 3 ZDPH. Obdobně by se pak měly posuzovat také případy, kdy závazek z titulu přijaté platby zanikl např. zápočtem na neuhrazenou pohledávku nebo „převedením“ na půjčku.

V opačném případě by bylo nutné odmítnout nejen změnu daně v případech, kdy nové plnění podléhá nižší sazbě než plnění původní, ale i v případech, kdy naopak nové plnění podléhá vyšší sazbě daně.

 

Dílčí závěr č. 2: Použití přijaté platby na úhradu jiného plnění je nezbytné posuzovat v kontextu ne pouze jazykového výkladu ZDPH, ale s důrazen na výklad teleologický, tedy dle smyslu a účelu zákona obdobně jako její vrácení dle § 42 odst. 3 ZDPH.

 

Podle ustanovení § 21 odst. 1 ZDPH je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Samozřejmě se nemůže jednat o přijetí libovolné platby mezi smluvními stranami, ale o přijetí platby určené na konkrétní zdanitelné plnění.

Základem daně je dle § 36 odst. 1 ZDPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění.

Sazba daně se dle § 47 ZDPH uplatňuje u zdanitelného plnění. U přijaté platby se sazba řídí zdanitelným plněním, na které je určena.

Pokud se ale přijatá platba týká budoucího plnění, které se v budoucnosti změní, je nezbytné posuzovat přijatou platbu a uskutečněné zdanitelné plnění samostatně. Přijatá platba nebyla v minulosti určena na úhradu nového zdanitelného plnění. Nové zdanitelné plnění nebylo dosud hrazeno, podléhá proto DPH na výstupu v plné výši sjednané ceny za použití aktuální sazby DPH. K úhradě dochází zápočtem pohledávky z titulu  nového plnění se závazkem z titulu platby přijaté v minulosti za jiným účelem (byť se zúčtováním jiné sazby DPH).

Aplikace ustanovení § 42 odst. 3 ZDPH nemá žádnou přímou vazbu na změnu sazby DPH. Obdobný postup se proto použije i v situacích, kdy sice dochází ke změně účelu přijaté platby, nové plnění však podléhá stejné sazbě DPH, jako plnění, na které byla platba původně určena.

 

Dílčí závěr č. 3: Pokud nebyla před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úhrada určená přímo na toto konkrétní plnění, vzniká povinnost odvést DPH na výstupu ke dni jeho uskutečnění ze základu daně v plné výši smluvní ceny, a to i  případě, že zároveň dojde k úhradě např. formou zápočtu pohledávky se závazkem z titulu přijaté platby na jiné plnění, které se neuskutečnilo.

 

Jak již bylo uvedeno, sazba daně se váže výhradně na zdanitelné plnění (viz. § 47 ZDPH). Předmětem daně nejsou platby, ale ve smyslu § 2 odst. 1 ZDPH dodání zboží, poskytnutí služby, pořízení zboží z jiného členského státu a dovoz zboží. Pokud dochází ke změně zdanitelného plnění, je nezbytné samostatně posoudit aplikovanou sazbu daně. Protože se ale jedná o nové samostatné zdanitelné plnění, není důvod opravovat sazbu daně u původního zdanitelného plnění.

 

Dílčí závěr č. 4: Sazby daně se stanoví samostatně pro každé zdanitelné plnění. Daňový režim platby se řídí režimem zdanitelného plnění, na které je platba přijímána. Při následné změně zdanitelného plnění se aplikují předchozí dílčí závěry.

 

Obdobný závěr vyplývá rovněž z Šesté směrnice Rady Evropských Společenství ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění pozdějších předpisů (77/388/EHS). V souladu s článkem 10 odst. 2 této směrnice vzniká daňová povinnost z přijaté částky převzetím platby, a to v případě, že platba byla provedena na účet před dodáním zboží nebo poskytnutím služby. Také zde je tedy nutné, aby se jednalo o platbu na předem určené a vymezené zboží nebo službu. Pokud dojde ke změně dodávaného zboží nebo služby vzniká daňová povinnost také dodáním zboží nebo poskytnutím služby. V souladu s článkem 11 oddílem A. odst. 1 písm. a) této směrnice je základem daně protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo měl získat za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby.

Evropský soudní dvůr v judikátu C – 342/87 Genius holding BV zdůrazňuje, že s ohledem na princip neutrality daně z přidané hodnoty „je na členských státech, aby ve svých vnitřních právních předpisech poskytly (respektive „učinily opatření pro“) možnost orpavy jakékoli nesprávně fakturované daně, v případech, kdy osoba, která vystavila fakturu prokáže, že jednala v dobré víře“.

 

Dílčí závěr č. 5: Úprava Šesté směrnice EHS odpovídá v části, kterou řeší příspěvek, úpravě ZDPH, respektive přesněji vyjádřeno, národní úprava odpovídala i odpovídá úpravě Šesté směrnice. Možnost opravy jakékoli nesprávně fakturované daně s odkazem na princip neutrality požaduje také Evropský soudní dvůr.

 

V návaznosti na dílčí závěr č. 2, doplňujeme, že vymezení pojmu vrácení platby uvedeného v § 42 odst. 3 ZDPH je nezbytné posuzovat také z pohledu účelu a smyslu zákona. Závazek vrátit platbu lze splnit několika rovnocennými způsoby: úhradou v hotovosti, bankovním převodem, zápočtem pohledávek. Obvykle  se  jedná o aktivní úkon daňového subjektu, v důsledku kterého zaniká jedné straně pohledávka a druhé straně závazek. Za vrácení platby proto v tomto kontextu nelze považovat promlčení závazku, odpuštění závazku (ať již formálně dohodou o narovnání nebo jiným způsobem), zánik pohledávky v důsledku zániku věřitele apod.

Obdobná problematika byla řešena koordinačním výboru dne 13.2.2002 (ročník 2002, číslo 05, strana 1-2) v rámci příspěvku nazvěného "Definice pojmu “zaplacené” uvedeném v § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále i ZDP) kde byl předložen následující závěr: z hlediska ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi)  ZDP se za zaplacení budou považovat nejen platby v hotovosti nebo prostřednictvím banky, ale i další způsoby zániku peněžitého závazku (dluhu), které svým charakterem odpovídají jeho splnění (viz. § 559 a násl. ObčZ a § 324 a násl. ObchZ).  Může se jednat například o zánik závazku na základě započtení podle § 580 a násl. ObčZ (resp. § 358 a násl. ObchZ) nebo na základě dohody o nahrazení dosavadního závazku závazkem novým podle § 570 a násl. ObčZ (dále jen „privativní novace“). Za privativní novací je nutné pro tyto účely nutné  považovat i případy placení závazku směnkou, kdy ve smyslu § 334 ObchZ původní závazek zaniká a vzniká nový závazek směnečný. Příklady privátních novací, které je možné považovat pro účely § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP za „zaplacení“ pak byly řešeny jako doplněk výše zmíněného příspěvku na koordinačním výboru č. 07 v roce 2003 (str. 8-9).

 

Dílčí závěr č. 6: Na základě již dříve aplikovaného výkladu k pojmu „zaplacení“  lze za vrácení platby dle § 42 odst. 3 ZDPH považovat také řádné zápočtení na úhradu jiné pohledávky (závazku), či jiný způsob zániku závazku.

 

Závěr

 Případy použití platby na úhradu jiného zdanitelného plnění s odlišnou sazbou DPH nejsou upraveny v § 49 ZDPH, ale na základě systematického, teologického a historického výkladu je nezbytné použít přednostně ustanovení § 42 ZDPH. S důrazem na teleologický výklad zákona se použití přijaté platby na úhradu jiného zdanitelného plnění, než na jaké byla původně určena, na základě tvz. rozšiřujícího výkladu posuzuje v období do 31.12.2005 obdobně jako její vrácení dle § 42 odst. 3 ZDPH.

Od 1.1.2006 je případ opravy základu daně a výše daně v těchto případech řešen jako lex specialis v § 42 odst. 1 písm. d) ZDPH.

 

Návrh na opatření

 Po projednání v Koordinačním výboru doporučujeme přijaté závěry publikovat.

 

 

Stanovisko Ministerstva financí

 MF po provedených úpravách příspěvku i jeho závěrů souhlasí s konečnými závěry.

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný. Máte u nás účet? Přihlaste se

Ke stažení

Použití platby na úhradu jiného zdanitelného plnění dle zákona o dani z přidané hodnoty ve znění plaWord

Subjekty

Podnikatelé

Nejbližší akce

Doporučujeme

Partneři

Codexis
WFLOW