🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění právního nástupnictví pro účely daně z přidané hodnoty v případě prodeje obchodního závodu v souladu s ustanovením § 2175 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty („ZDPH“).
Společnost A (“převodce“) prodá společnosti B („nabyvatel“) obchodní závod. Obě společnosti jsou plátci DPH. Převodce uplatnil nárok na odpočet DPH na vstupu u převáděného obchodního majetku.
Prodejem obchodního závodu přechází obchodní závazky a pohledávky vztahující se k závodu na nabyvatele. Povinnost uhradit fakturu za plnění přijaté převodcem před prodejem závodu tedy přechází na nabyvatele. Příspěvek má vyjasnit, která ze stran (zda převodce nebo nabyvatel) může uplatnit nárok na odpočet daně z takového plnění.
Zákazníkům převodce může vzniknout nárok na poskytnutí slevy (např. z důvodů reklamace). Pokud v mezidobí došlo k prodeji obchodního závodu, závazek vyplatit slevu zákazníkovi přejde na nabyvatele. Příspěvek má vyjasnit, která ze stran je oprávněna vystavit opravný daňový doklad a opravit základ a výši daně ze zdanitelného plnění, které se uskutečnilo před prodejem obchodního závodu.
Dle ustanovení § 2177 odst. 1. „koupí obchodního závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží“. Ustanovení § 2183 uvádí, že ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použije i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku.
Ustanovení § 240 DŘ uvádí: „zanikla-li právnická osoba, která má právního nástupce, přechází její daňová povinnost na tohoto právního nástupce; tím právní nástupce získává postavení daňového subjektu namísto zaniklé právnické osoby…“. DŘ dále v § 240 odst. 2 vyjmenovává subjekty, které jsou pro účely správy daní právním nástupcem. V tomto výčtu není nabyvatel obchodního závodu zmíněn.
Ustanovení § 241 DŘ dále uvádí, že dohoda, podle níž daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo zčásti jiná osoba, není vůči správci daně účinná.
ZDPH upravuje pozbytí obchodního závodu v následujících ustanoveních:
Z výše uvedeného je zřejmé, že česká legislativa právní nástupnictví pro účely DPH při převodu obchodního závodu do jisté míry předpokládá, ale pouze v omezeném rozsahu (pro úpravu odpočtu DPH u dlouhodobého majetku a snížení odpočtu daně při zrušení registrace). ZDPH postrádá komplexnější úpravu a neřeší všechny situace. Specificky ZDPH neřeší uplatnění odpočtu DPH z daňových dokladů, obdržených po převodu obchodního závodu. V souladu § 72 odst. 1 písm. e) ZDPH má převodce plný nárok na odpočet DPH u plnění použitých v souvislosti s pozbytím obchodního závodu. V souladu s § 42 ZDPH obecně opravuje základ a výši daně plátce, který uskutečnil původní plnění nebo přijal úplatu.
Dílčí závěr 1 : Pokud se přijatý daňový doklad vztahuje k plnění, u něhož v souladu s § 21 ZDPH nastala povinnost přiznat daň na výstupu přede dnem převodu obchodního závodu (den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty), pak nárok na odpočet daně na vstupu může uplatnit převodce.
Dílčí závěr 2 : V případě oprav základu daně a daně dle § 42 ZDPH, která jsou pro účely DPH samostatným zdanitelným plněním, provede opravu ten plátce, který vlastnil obchodní závod v den povinnosti přiznat daň u původních zdanitelných plnění (den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty).
Ustanovení § 13 odst. 8 písm. a) a § 14 odst. 5 písm. a) ZDPH, podle kterých se pozbytí obchodního závodu nepovažuje za plnění, jsou transpozicí článků 19 a 29 Směrnice o DPH1“. Implementace těchto článků do národního práva je pro členské státy EU volitelná a Česká republika se rozhodla této možnosti využít.
Ze znění obou článků je zřejmé, že nabyvatel souhrnu majetku se stává pro účely uplatnění DPH právním nástupcem převodce. Česká republika neimplementovala tyto články v plném rozsahu, ale jenom pro úpravu odpočtu u dlouhodobého majetku a pro snížení odpočtu daně při zrušení registrace.
Unijní právo je obecně nadřazeno vnitrostátnímu právu a ve sporných případech se můžou soukromé osoby dovolávat přímého účinku unijního práva. Pokud jde o směrnice, lze se dovolávat přímého účinku v případě, že konkrétní ustanovení je jasné, přesné a bezpodmínečné a členskému státu není dána široká míra uvážení a není třeba dalšího prováděcího opatření k tomu, aby se naplnil účel ustanovení. Ustanovení článků 19 a 29 všechny zmíněné podmínky splňují, a plátci DPH se tedy mohou odvolávat přímého účinku těchto ustanovení.
Otázkou převodu závodu (podniku) se opakovaně zabýval Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“). Rozsudky SDEU je možné shrnout do několika bodů, které považujeme za podstatné pro řešenou situaci:
Lze tedy shrnout, že Směrnice o DPH převod obchodního závodu považuje za nezávislý unijní koncept, který je (v případě jeho implementace) nutné vykládat stejně ve všech členských státech EU bez ohledu na národní právo. Výsledkem implementace článků 19 a 29 je bezpodmínečné právní nástupnictví nabyvatele. Tyto články Směrnice mají přímý účinek a plátci DPH se na ně mohou odvolávat.
Dílčí závěr 3: Pokud se přijatý daňový doklad vztahuje k plnění, u něhož v souladu s § 21 ZDPH nastala povinnost přiznat daň na výstupu přede dnem převodu obchodního závodu (den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty), ale v souladu s OZ je již tento závazek povinen uhradit nabyvatel, může nabyvatel, jakožto právní nástupce v souladu s principem přednosti práva EU uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu.
Dílčí závěr 4: V případě opravy základu daně a daně dle § 42 ZDPH u plnění vztahujících se k období před převodem závodu a kdy na převodce již přešly obchodní závazky (např. z titulu reklamace), může nabyvatel jakožto právní nástupce v souladu s principem přednosti práva EU opravit základ a výši DPH na výstupu za obecných podmínek stanovených ZDPH.
Z výše uvedeného vyplývá, že uplatnit odpočet DPH či snížit daň na výstupu by mohl podle české legislativy převodce, zatímco nabyvatel by mohl učinit to samé na základě přímého účinku unijní legislativy.
K podobné situaci se vyjadřoval SDEU, který například konstatoval6, že „i když je osvobození od daně stanovené vnitrostátním právem neslučitelné se Směrnicí o DPH, článek 168 této směrnice neumožňuje osobě povinné k dani využít tohoto osvobození a současně uplatnit nárok na dopočet daně“.
Řešením může být písemná dohoda mezi převodcem a nabyvatelem, která bude konkrétní postupy právního nástupnictví v oblasti DPH upravovat. Tím se vyloučí, že stejnou částku daně bude současně uplatňovat či opravovat jak převodce, tak nabyvatel, čímž by došlo k narušení principu neutrality daně.
Podotýkáme, že taková dohoda není dohodou o přenosu daňové povinnosti, která je zakázána § 241 DŘ. K přenosu daňové povinnosti totiž dochází na základě přímého účinku Směrnice o DPH. Dohoda má pouze zajistit zachování principu neutrality daně.
V podobném duchu byl uzavřen příspěvek Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR č. 918/16.06.99 – Základní problémy prodeje podniku. Ministerstvo v tomto příspěvku mimo jiné potvrzuje, že „s určitou mírou tolerance mohou plátci počítat při uplatňování nároků na odpočet DPH u plnění přijatých novým vlastníkem podniku na základě daňových dokladů znějících na jméno původního vlastníka, a to z titulu setrvačnosti postupu některých dodavatelů“.
Dílčí závěr 5: Pokud převodce a nabyvatel obchodního závodu písemnou smlouvou explicitně vymezí, zda v případě právního nástupnictví pro účely DPH budou postupovat podle českého ZDPH (Dílčí závěr 1 a dílčí závěr 2) nebo budou aplikovat přímý účinek Směrnice DPH (Dílčí závěr 3 a Dílčí závěr 4), finanční správa bude takovou dohodu respektovat.
Níže uvedená analýza a závěry se vztahují obdobně i na vklad obchodního závodu. Doporučujeme co nejdříve uvést českou legislativu do souladu se Směrnicí o DPH. Do té doby navrhujeme přijmout výše popsané dílčí závěry a náležitým způsobem je publikovat.
Stanovisko GFŘ
GFŘ chápe předkládaný příspěvek jako sjednocující prvek budoucí aplikační praxe v souladu s eurokonformním výkladem předmětné problematiky, a proto nesouhlasí s dílčími závěry 1 a 2, u dílčího závěru 3 a 4 souhlas s výhradou.
Pokud vyjdeme z výchozího zadání, pro které jsou činěny dílčí závěry 1 až 5, pak je zde řešena situace, kdy dochází k uplatnění odpočtů z daňových dokladů obdržených po převodu závodu a následně dochází k opravě základu daně a výše daně dle § 42 ZDPH.
V § 13 odst. 8 písm. a) ZDPH a § 14 odst. 5 písm. a) ZDPH je implementován Čl. 19 a 29 Směrnice, kdy na převod (po zbytí) závodu nahlížíme jako na transakci, která není dodáním zbožím ani poskytnutím služby, tj. není předmětem daně z přidané hodnoty.
Na převod (po zbytí) obchodního závodu je nutno nahlížet v duchu autonomního pojmu unijního práva jako na „převod souhrnu aktiv nebo jejich části za protiplnění nebo bez něj nebo jako vklad do obchodní společnosti“ (viz také SDEU C-444/10 ze dne 10.11.2010).Z ustanovení § 78c odst. 1 písm. b) ZDPH a § 79a odst. 3 písm. b) ZDPH lze dovodit důraz na zajištění kontinuity v uplatnění odpočtu daně u právního nástupce.
I z tohoto důvodu je Finanční správou ČR obecně akceptováno, že na právního nástupce jsou převedena i veškerá práva a povinnosti vyplývající z uplatňování ZDPH. Pokud tak po převodu (po zbytí) obchodního závodu nástupnická společnost obdrží daňový doklad za plnění, které dle DUZP nastalo před převodem závodu a souvisí se souhrnem aktiv nebo jejich částí převedeného závodu (pak i navzdory jinému označení osoby uvedené na daňovém dokladu), má možnost si platnit odpočet daně nabyvatel obchodního závodu. Rovněž tak následnou o pravu dle § 74 ZDPH realizuje nabyvatel obchodního závodu. Nelze tedy souhlasit s dílčími závěry 1 a 2, neboť jsou v rozporu s eurokonformním výkladem ZDPH.
Generální finanční ředitelství v obecné rovině souhlasí s dílčími závěry 3 a 4 s výhradou, že tak nabyvatel závodu postupuje vždy, aniž by se dovolával přímého účinku Směrnice a současně je postaveno na jisto, že předmětný závazek přešel na právního nástupce v duchu výše citovaného autonomního pojmu unijního práva.
Generální finanční ředitelství nesouhlasí s dílčím závěrem 5, neboť ZDPH a Směrnice jsou ve výkladu této problematiky jednotné. Nicméně s původním stanoviskem MFČR ve vztahu k „setrvačnosti postupu některých dodavatelů“ lze souhlasit.
__________________________________________
1 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty
2 V angličtině „transfer, whether for consideration or not or as a contribution to a company, of a totality of assets or part thereof“
3 Viz bod 22 rozsudku C-444/10 Christel Schriever
4 Viz bod 43 rozsudku C-497/01 Zita Modes Sárl a dále body 46, 48 a 49 stanoviska Generálního advokáta
k případu C-497/01 Zita Modes Sárl
5 Viz rozsudek C-330/95 Goldsmiths (Jewellers) Ltd
6 Viz např. rozsudek C-319/12 MDDP