Účetní Portál
Hledat

null/27.11.2007 Problematika § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů - vymezení osob

Tkáč Radislav
Tkáč Radislav
Urban Zdeněk
Urban Zdeněk
Machala Otakar
Machala Otakar
út 27. lis 2007
194/27.11.07

1. Úvod

      V souvislosti s vývojem zákona o daních z příjmů v posledních několika letech dochází k výrazným změnám v oblasti posuzování plnění poskytovaných zaměstnancům ze strany jejich zaměstnavatelů. Jedno z ustanovení, která omezují daňovou účinnost těchto plnění, představuje ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), podle kterého nelze za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely uznat výdaje (náklady) převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob s dále stanovenými výjimkami.

     Tento příspěvek se zabývá problematikou vymezení tzv. „jiných osob“ v rámci výše uvedeného ustanovení ZDP. 

 

 

2. Popis problematiky

      Ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) omezující daňovou účinnost výdajů (nákladů) převyšujících příjmy (výnosy) v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob se v ZDP v různých zněních vyskytuje od samého počátku účinnosti zákona. V souvislosti se změnami znění ZDP a následným  vyšším důrazem na sledování této problematiky ze strany daňových poplatníků i správců daně se vyskytly pochybnosti a různé výklady pojmu tzv. „jiných osob“ zmiňovaných v tomto ustanovení ZDP.

 

     Široký a dle našeho názoru nesprávný výklad pojmu „jiné osoby“ vyjadřuje názor, že se jedná o jakékoliv osoby kromě zaměstnanců poplatníka. Případnou aplikací tohoto výkladu ve smyslu že za daňové výdaje nelze uznat „výdaje  převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb jiných osob“ by mohlo paradoxně dojít  k tomu, že např. společnost provozující horskou chatu pro klienty se zaměřením na využití při zimních sportech by v případě nepříznivého průběhu počasí a nenaplnění kapacit měla problémy s uplatněním vzniklé daňové ztráty. Takovéto závěry by byly v rozporu se samotnou podstatou daňové uznatelnosti nákladů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

 

     Při vyhledávání definice pojmu „jiné osoby“ v ZDP zjistíme, že v zákoně není uvedena a nelze ji přímo odvodit ani z důvodové zprávy k návrhu původního znění zákona, kde pojem jiné osoby je již v § 25 písm. k) uveden. Vymezení pojmu lze na druhé straně odvodit nepřímo a dle našeho názoru i s dostatečnou mírou jistoty. Určitý náhled do záměru zákonodárce podává důvodová zpráva k parlamentnímu tisku č. 222, který představuje vládní návrh nyní již přijatého zákona č. 261/2007 sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.

     V této důvodové zprávě je v rámci obecné části v části B. „Odůvodnění hlavních  principů navrhované právní úpravy“ mj. uvedeno, že  navrženou novelu zákona o daních z příjmů lze rozdělit do 2 základních částí - reformní a technické, které se člení na další okruhy. Těmito okruhy jsou:

 

-          reakce na změnu obchodního zákoníku v oblasti přeměn společností

-          další rozpracování změny v přístupu k daňové uznatelnosti výdajů/nákladů vynaložených na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců založenou novým zákoníkem práce

-          rozšiřování editační povinnost pro správce daně

-          změny legislativně technického charakteru

 

Ve zvláštní části důvodové zprávy se potom k bodu 124 - § 25 odst. 1 písm. k)
uvádí, že navrhované doplnění zajistí, aby i po nabytí účinnosti nového zákoníku práce nebyly uznatelným výdajem ztráty z provozu zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob (např. rekreační a sportovní zařízení).

 

     Pojem „jiné osoby“ obsahuje ZDP v ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) dle našeho názoru proto, aby do tohoto ustanovení zahrnul především nejbližší rodinné příslušníky zaměstnanců, kteří zařízení typu rekreačních a sportovních rovněž využívají a nejsou považování dle ustanovení § 6 odst. 2 ZDP pro účely zákona o daních z příjmů za zaměstnance.

 

     Pojem jiné osoby by při aplikaci pouze jazykového výkladu obsahoval prakticky jakoukoliv osobu, čímž bychom se dostávali až k absurdním dopadům odborného výkladu, a proto jej nelze použít. Ani analogie juris příliš nepřipadá v úvahu, neboť i jiné daňové normy, především daňový řád, neobsahují definici předmětného pojmu a užívají jej opět spíše pro osobu skupinově nevymezenou. Je tedy vhodné přistoupit spíše k výkladu systematickému a účelovému, neboť jak ze systematického zařazení do § 25 odst. 1 písm. k), tak z účelu a smyslu z tohoto ustanovení zákona lze dovozovat, že zákonodárce měl na mysli nejspíše množinu velmi obdobnou definici spojených osob ve smyslu § 23 odst. 7. Zde pod písmenem b) máme definici jinak spojených osob, přičemž pro naše účely lze nejspíše aplikovat rozhodující část předmětné definice jinak spojených osob pod body 1 až 4 tohoto ustanovení. Aplikací bodu 5 pro účely možné definice jiných osob pro účely ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) považujeme za méně vhodnou, neboť v konkrétním případě by se spíše jednalo o situaci řešitelnou postupem podle § 2 odst. 7 ZSDP.

Pokyn D-300 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů v části k § 25 ve třetím odstavci uvádí, že „za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona se považují např. rekreační zařízení, předškolní zařízení (mateřské školy), kulturní zařízení, podnikové bytové hospodářství, ubytovny a další zařízení, ve kterých jsou zaměstnavatelem poskytovány zaměstnancům služby v rozsahu převyšujícím povinnou péči.“  I toto stanovisko potvrzuje názor, podle kterého je daným ustanovením omezena daňová účinnost  výdajů převyšujících příjmy v těchto zařízeních v případě jejich využívání ze strany zaměstnanců poplatníka a jejich rodinných příslušníků.

     V případě využívání zařízení pro potřeby vlastních zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků i pro komerční využití je vhodné, aby poplatník vedl oddělenou evidenci příjmů (výnosů) z obou činností a společné výdaje – např. daňové odpisy, uplatnil poměrnou částí dle vhodně zvoleného a ekonomicky zdůvodnitelného kritéria. 

 

 

3. Návrh řešení:

 1.  Ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) omezující daňovou účinnost výdajů (nákladů) převyšujících příjmy (výnosy) v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob se vztahuje pouze na zařízení využívaná zaměstnanci poplatníka a jejich rodinnými příslušníky.

 

2.  Toto ustanovení se nevztahuje na podobná zařízení (rekreační, sportovní apod.), využívaná v rámci předmětu činnosti poplatníka ke komerčním účelům, tzn. v případech, kdy poplatník provozuje uvedená zařízení v rámci své podnikatelské činnosti (v této souvislosti má pak např. příslušná živnostenská oprávnění, apod.). Tento závěr bude platit i tehdy, pokud toto zařízení budou využívat i zaměstnanci a rodinní příslušníci zaměstnanců a ceny za poskytovaná plnění v tomto zařízení budou na běžné úrovni platné pro jakékoli osoby, tedy na úrovni cen používaných pro běžné komerční zákazníky.

 

3.   V případě kombinovaného využívání zařízení povede poplatník oddělenou evidenci příjmů (výnosů) – zvlášť z titulu zvýhodněného využívání ze strany zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků a zvlášť ke komerčním účelům a společné výdaje (náklady) uplatní poměrnou částí dle vhodně zvoleného a ekonomicky zdůvodnitelného kritéria.  Na případnou ztrátu z využití zařízení ve prospěch zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků se vztahuje ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) ZDP.

 

 

4. Závěr – návrh na opatření

             Po projednání v Koordinačním výboru doporučujeme přijaté závěry publikovat.



5. Alternativní návrh řešení

            V případě, že nebudou souhlasně projednány varianty řešení dle bodu 3 Návrh řešení, navrhujeme do doby upřesnění pojmu jiné osoby v zákoně nebo v pokynu řady D Ministerstva financí aplikovat pojem jiné osoby pro účely § 25 odst. 1 písm. k) jako zažitou správní praxi maximálně v rozsahu osob uvedených v § 23 odst. 7 písm. b) body 1 až 4.

 

 

Stanovisko Ministerstva financí

 Nesouhlas se závěry předkladatele

(uvedené v bodech 1 a 3 Návrhu řešení a s bodem 5 Alternativní návrh řešení)

Při přípravě zákona o daních z příjmů v letech 1991 a 1992 se vycházelo z předpokladu, že bude tehdy platná vyhl. č. 211/1989 Sb., o financování některých zařízení společenské spotřeby a některých  činností zrušena a do té doby podrobně upravené financování zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců a jiných osob bude ve stručné podobě nahrazeno zákonem o daních z příjmů. Tento záměr se promítl do ust. § 24 odst. 2 písm. j) a § 25 odst. 1 písm. k) ZDP. V zásadě se uvedená zařízení  rozdělila z hlediska uznávání nákladů do dvou kategorií. U zařízení vymezených v § 24 odst. 2 písm. j) jsou uznatelné výdaje (náklady) buď bez omezení nebo jsou jako např. u stravovacích zařízení přesně vymezeny. U zbývajících zařízení dříve označovaných jako „zařízení podnikové společenské spotřeby“, tj. takových zařízení, která nejsou provozována v rámci podnikání, ale pro uspokojování potřeb zaměstnanců,  byla přijata jednoduchá zásada, že podniky nebudou omezovány v tom, jaká zařízení mohou provozovat, ale z hlediska stanovení základu daně nebude akceptována případná ztráta z jejich provozování. Vzhledem k tomu, že tato zařízení jsou historicky využívána nejen zaměstnanci a jejich rodinnými příslušníky, ale např. rekreační zařízení jsou v rámci výměnné rekreace mezi podniky  využívána i zaměstnanci jiných podniků, bylo při tvorbě paragrafovaného znění zákona použito výrazu, že se jedná o zařízení k uspokojování potřeb nejen zaměstnanců, ale i jiných osob. Z výše uvedeného vyplývá, že z Návrhu řešení uvedeného v příspěvku lze akceptovat pouze závěr uvedený v bodě 2, tj., že se toto ustanovení nevztahuje na zařízení, která provozuje poplatník v rámci své podnikatelské činnosti. V žádném případě nelze za jiné osoby považovat tzv. jinak  spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b), jak je navrhováno v bodě 5 Alternativní návrh řešení.

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný. Máte u nás účet? Přihlaste se

Ke stažení

Problematika § 25 odst. 1 písm. k) zákona o daních z příjmů - vymezení osobWord

Subjekty

Podnikatelé

Nejbližší akce

Doporučujeme

Partneři

Codexis
WFLOW