🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
1. Úvod
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění ( dále jen „zákon o SPD“) vymezuje předmět spotřební daně v ustanoveních § 45 ( minerální oleje ), § 67 ( líh ), § 81( pivo ), § 93 ( víno a meziprodukty ) a § 101 ( tabákové výrobky )
V tomto příspěvku se chceme zabývat některými aplikačními problémy, které zákon o SPD přináší v případech kdy jsou vybrané výrobky přepravovány do jiných členských zemí EU, ve kterých toto zboží není předmětem spotřební daně.
2. Vlastní problematika
Zákon o SPD definuje následující varianty dopravy vybraných výrobků do jiných členských zemí EU:
- doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ve smyslu ustanovení § 25 zákona o SPD, kterou lze realizovat pouze v případě kdy jsou vybrané výrobky dopravovány z daňového skladu umístěného na území ČR do daňového skladu nebo k oprávněnému příjemci do jiné členské země EU. Taková doprava může být realizována pouze s doprovodným dokladem definovaným v ustanovení § 26 zákona o SPD.
- doprava vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v ČR do jiného členského státu EU ve smyslu ustanovení § 31 zákona o SPD. Může se tedy jednat jak o vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v ČR z daňového skladu, tak o vybrané výrobky, které, v souladu se zákonem o SPD, nemusí nebo nemohou být vyráběny v daňovém skladu ( např. ustanovení § 59, 78, 89, 99 zákona o SPD ), a které jsou tedy do volného daňového oběhu uvedeny výrobou. Taková doprava může být realizována na základě zjednodušeného průvodního dokladu.
Dle našich informací a znalostí v některých členských zemích některé výrobky, které zákon o SPD definuje jako vybrané výrobky ( výrobky, které jsou předmětem spotřební daně ) nejsou předmětem spotřební daně. V této souvislosti mohou tuzemským plátcům při odesílání předmětných výrobků do členských zemí EU, ve kterých nejsou předmětem spotřební daně, následující problémy:
- v případech dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ve smyslu ustanovení § 25 zákona o SPD, nejen že může tuzemským plátcům vznikat problém s plněním povinnosti stanovené v ustanovení § 26 odst. 8 zákona o SPD, ale teoreticky tato doprava nebude moci být vůbec realizována, jelikož příjemci výrobků ve členských zemích EU, ve kterých tyto výrobky nejsou předmětem spotřební daně, nebudou disponovat daňovým skladem pro tyto výrobky a nebudou oprávněným příjemcem těchto výrobků. Bude tedy nutné uvést vybrané výrobky do volného daňového oběhu v tuzemsku a dopravovat je do jiné členské země EU dle ustanovení § 31 zákona o SPD ( viz. následující odrážka )
- v případech dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v ČR do jiného členského státu EU ve smyslu ustanovení § 31 zákona o SPD může vznikat problém s plněním povinnosti stanovené v ustanovení § 31 odst. 2 zákona o SPD - vzhledem k tomu, že v takových případech nevznikají příjemcům výrobků v členských zemích EU, ve kterých tyto výrobky nejsou předmětem spotřební daně, žádné povinnosti vyplývající z předpisů o SPD, nejsou tuzemští plátci schopni uchovávat příjemcem potvrzené vyhotovení zjednodušeného průvodního dokladu.
3. Návrh řešení
Splnění povinností dle ustanovení § 31 zákona o SPD, zejména potvrzení přijetí výrobků v jiném členském státě, může tuzemský plátce prokázat doklady o uskutečnění a následném ukončení dopravy například:
prohlášením odběratele o dodání zboží do jiné členské země dle § 64 odst. 5 zákona o z přidané hodnoty
přepravním dokladem CMR potvrzeným příjemcem
dodacím listem potvrzeným příjemcem
Navrhujeme tedy přijetí sjednocujícího závěru, který umožní pro účely splnění povinnosti stanovené v ustanovení § 31 zákona o SPD, využít výše uvedených důkazů o dodání zboží (o provedeném odeslání nebo přepravě zboží ) do jiné členské země EU, kterými je dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, tato skutečnost prokazována pro účely osvobození dodání zboží do jiné členské země EU od DPH.
Stanovisko MF a GŘC :
Především konstatujeme, že v zadání je nepřesně uvedeno, že některé výrobky, které jsou v ČR předmětem daně, v jiném členském státu předmětem daně nejsou. To by totiž bylo v rozporu s právem EU. Ve skutečnosti se zřejmě jedná o výrobky, které sice jsou předmětem daně, ale u kterých se při jejich dopravě nevyžaduje v souladu s předpisy EU nebo dohodami v EU akceptovanými zjednodušený průvodní doklad (SAD).
Souhlasíme s tím, že v uvedených případech nemůže odesilatel v ČR vystavit průvodní doklad (AAD - doprava v režimu podmíněného osvobození od daně - § 25 a 26 zákona o SD), ale měl by vystavit zjednodušený průvodní doklad (SAD – doprava ve volném daňovém oběhu - § 30 a 31 zákona o SD). Příjemce v jiném členském státu tento doklad nepotvrdí, pokud podle předpisů EU nebo dohod v EU akceptovaných tak učinit nemusí.
Konstatujeme, že daňové předpisy platné v ČR nemohou ovlivňovat chování subjektů v jiných členských státech. Proto je třeba akceptovat náhradní řešení.
Při dopravě z ČR do jiných členských států odesilatel v ČR vystaví SAD, protože se jedná o dopravu ve volném daňovém oběhu (výrobky musí být v ČR zdaněny). Pokud příjemce z jiného členského státu nevyhoví žádosti odesilatele o potvrzení SAD, postačí, aby příjemce potvrdil dodací list nebo přepravní doklad CMR.
Zdůrazňujeme, že tento postup lze použít výhradně v případě dopravy výrobku, u kterého se v členském státu určení na rozdíl od ČR v souladu s předpisy EU nebo dohodami v EU akceptovanými při jeho dopravě SAD nevyžaduje. V uvedeném smyslu budou informováni správci daně.