🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
Příspěvek si klade za cíl potvrdit správnost výkladu ustanovení § 4b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“), a to ve vztahu k využití získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby mimo území České republiky, na více bytových potřeb nebo v různých zdaňovacích obdobích. Příspěvek nesměřuje k legitimizaci účelových postupů ani k vytváření prostoru pro obcházení zákona. Předpokladem aplikace uvedeného dílčího závěru z příspěvku je vždy naplnění zákonných podmínek a respektování principu zákazu zneužití práva.
Poplatník, který nesplní podmínky pro osvobození příjmů z prodeje nemovité věci z titulu bydliště nejméně 2 roky bezprostředně před prodejem (§ 4 odst. 1 písm. a) ZDP) či z titulu nezbytné délky vlastnictví nemovité věci dle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP, může zvažovat zachování osvobození při použití získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby v zahraničí, protože v zahraničí pracuje a dosud tam bydlel např. v pronajatém bytě.
V současném znění ZDP není výslovně upraveno ani dosud metodicky vyloženo ze strany GFŘ[1], zda se připouští pro zachování osvobození možnost obstarání vlastní bytové potřeby i mimo území České republiky.
ZDP také výslovně neupravuje, zda lze obstarat i více vlastních bytových potřeb, případně v různých zdaňovacích obdobích. Taková situace může nastat zejména v případech, kdy zaměstnanec pendluje mezi místem výkonu práce a místem, kde má rodinu a obstará si vlastní bytovou potřebu ve dvou místech.
Předpoklady příspěvku:
Tento příspěvek volně navazuje na příspěvek z jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR č. 517/21.03.18 Výklad pojmu bydliště pro účely osvobození od daně z příjmů fyzických osob při prodeji vybraných nemovitých věcí (dále jen „KOOV č. 517/21.03.18“).[2]
Bytová potřeba byla inkorporována do zcela nového ustanovení § 4b novelou zákona o daních z příjmů zákonem č. 386/2020 Sb. (dále jen „Novela ZDP“) od 1. 1. 2021 a zároveň došlo ke zrušení vymezení bytové potřeby pro účely zákona o daních z příjmů zahrnuté v ustanovení § 15 odst. 3.
Důvodová zpráva k Novele ZDP uvádí, že „Smyslem navrhovaného ustanovení je centralizovat podmínky, které musí poplatník splnit, chce-li na svůj příjem uplatnit osvobození podmíněné použitím těchto prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby…“.
Touto Novelou ZDP se změnila formulace z „uspokojení vlastní bytové potřeby“ nahrazením formulace na „obstarání vlastní bytové potřeby“.
Možnosti osvobození příjmů použitím prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby je upraveno v ustanoveních § 4 odst. 1 písm. a) ZDP, § 4 odst. 1 písm. b) ZDP a § 4 odst. 1 písm. s) ZDP.
Důvodová zpráva k Novele ZDP v souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitých věcí a prodloužením časového testu z prodeje nemovitých věcí argumentuje, že snahou je omezit osvobození od daně z příjmů prodeje nemovitých věcí z titulu spekulace. Naopak zdůrazňuje, že je žádoucí zachovat osvobození příjmu např. „…z prodeje nemovitých věcí, ve kterých má prodávající bydliště, tyto nemovité věci prodá a stěhuje se např. z důvodu získání práce v jiném místě nebo za účelem získání většího domu či bytu pro rozšiřující se rodinu.“
Soudní judikatura se zabývá zejména případy, kdy nebyly splněny základní podmínky pro osvobození příjmů (například podmínka bydliště, časový test držby nebo lhůta pro použití prostředků).[3] Nebyly však dohledány žádné spory, v nichž by poplatník usiloval o osvobození příjmů z nemovitých věcí na základě použití získaných prostředků na pořízení vlastní bytové potřeby v zahraničí, ani případy, kdy by tuto situaci správce daně rozporoval.
Od terminologie vlastní bytové potřeby je třeba odlišit samostatný pojem „bydliště“ definovaný v ZDP.
Bydliště je definováno v ustanovení § 2 ZDP jako jeden ze dvou klíčových atributů k určení, zda poplatník je daňovým rezidentem či daňovým nerezidentem. Bydlištěm na území České republiky se pro ZDP „…rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.“
Dále je v POKYN GFŘ – D–59 uvedeno: „Stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastni či pronajaty. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívaní poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž např. s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (samostatnou činnost, zaměstnaní apod.).“
KOOV č. 517/21.03.18 se zabýval definicí pojmu bydliště, které dle předkladatelů se souhlasem GFŘ nelze uvedenými výkladovými metodami zúžit pouze na jedno místo, ve kterém poplatník pobývá. Samotné omezení pouze na jedno bydliště nevyplývá z žádného právního předpisu.
Otázka č 1: Lze pro účely dosažení osvobození příjmů upravené v ustanoveních § 4 odst. 1 písm. a) ZDP, § 4 odst. 1 písm. b) ZDP a § 4 odst. 1 písm. s) ZDP použít získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby v zahraničí?
...
Chcete vidět celý obsah? Zaregistrujte se bezplatně
Bezplatná registraceChcete vidět celý obsah? Zaregistrujte se bezplatně
Bezplatná registrace
Příznaky
Subjekty
Podnikatelé