🍪 Používáme soubory cookies
Tyto webové stránky používají soubory cookies a další sledovací nástroje s cílem vylepšení uživatelského prostředí, zobrazení přizpůsobeného obsahu a reklam, analýzy návštěvnosti webových stránek a zjištění zdroje návštěvnosti.
Stále narůstající objem insolvenčních řízení má za důsledek potřebu interpretovat ustanovení právních předpisů, která regulují proces i po daňové stránce. Jedním z otevřených problémů je možnost přechodu tvorby opravné položky podle § 8 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen "zákon o rezervách") na tvorbu opravné položky podle § 8c zákona o rezervách.
V souladu s § 8 zákona o rezervách může poplatník, při splnění podmínek stanovených v zákoně o rezervách, k pohledávce za dlužníkem, jenž je v insolvenčním řízení, vytvořit daňově účinnou opravnou položku, a to až do výše 100 % rozvahové hodnoty pohledávky.
V souladu s § 8 odst. 3 zákona o rezervách poplatník může, pominou-li důvody pro existenci opravné položky vytvořené podle § 8 zákona o rezervách (anebo se tak poplatník rozhodne), snížit vytvořenou opravnou položku dle § 8 zákona o rezervách na úroveň, která by mohla být vytvořena podle ustanovení § 8a zákona o rezervách. Poplatník pak pokračuje v tvorbě opravné položky podle § 8a zákona o rezervách.
V praxi ovšem mohou nastat situace, kdy poplatník, u kterého pominou důvody pro existenci opravné položky vytvořené podle § 8 zákona o rezervách, nebude chtít pokračovat v tvorbě opravných položek dle § 8a zákona o rezervách, nýbrž by rád pokračoval v tvorbě opravných položek podle § 8c zákona o rezervách. Vzhledem k tomu, že zákon o rezervách tento postup výslovně neupravuje, může být sporné, zda je možné takto postupovat.
V souladu s § 3 odst. 2 zákona o rezervách je poplatník povinen v souvislosti s podáním daňového přiznání prověřit odůvodněnost tvorby opravných položek a jejich skutečný stav porovnat s výší, kterou může poplatník uplatnit podle zákona o rezervách jako daňově účinný náklad. Zároveň je poplatník dle § 8 odst. 2 zákona o rezervách povinen zrušit opravné položky vytvořené podle § 8 zákona o rezervách v případě, kdy insolvenční správce účinně popřel pohledávky, ke kterým byly opravné položky podle § 8 zákona o rezervách vytvořeny. V zákoně vymezených situacích je tedy poplatník nepochybně povinen (nepostupuje-li podle § 8 odst. 3 zákona o rezervách) opravné položky vytvořené podle § 8 zákona o rezervách zrušit.
Podle §8c zákona o rezervách poplatník může postupovat u nepromlčených pohledávek podle tohoto ustanovení (tj. vytvářet opravné položky při splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení), nepostupuje-li u těchto pohledávek podle § 5, § 5a, § 6, § 8, § 8a a § 8b zákona o rezervách. Vzhledem k jazykovému vyjádření podmínky pro postup podle § 8c zákona o rezervách (vedlejší věta v podmiňovacím způsobu v přítomném čase) lze dovozovat, že netvořil-li poplatník opravné položky dle těchto ustanovení (tj. včetně § 8 zákona o rezervách) v období, za které podává daňové přiznání, může v tomto období tvořit opravné položky podle § 8c zákona o rezervách. Jinými slovy, tvorba opravné položky k pohledávce podle § 8 zákona o rezervách v minulých obdobích není překážkou k tomu, aby poplatník v aktuálním období vytvořil opravnou položku podle § 8c zákona o rezervách.
Výše uvedenou interpretaci ustanovení § 8c zákona o rezervách podporuje i textace ustanovení § 5 odst. 6 zákona o rezervách. V tomto ustanovení totiž zákonodárce dokázal jednoznačně vyjádřit podmínku, že postup podle § 5 odst. 6 zákona o rezervách je možný pouze tehdy, pokud banka nikdy netvořila opravnou položku k pohledávce z úvěru podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o rezervách.[1] Uvedl-li zákonodárce v ustanovení § 8c zákona o rezervách podmínku jinou, zřejmě se chtěl odchýlit od podmínky uvedené v § 5 odst. 6 zákona o rezervách.
Výše uvedenou interpretaci ustanovení § 8c zákona o rezervách také podporuje důvodová zpráva k zákonu č. 545/2005 Sb., který novelizoval zákon o rezervách. Důvodová zpráva k bodu 4, článku IV (§ 8c) uvádí následující: "V souvislosti s návrhem daňového řešení pohledávek z úvěrů s hodnotou do 30 000 Kč u bank a finančních institucí možností tvorby opravných položek až do výše 100 % jejich neuhrazené hodnoty se navrhuje obdobná možnost u nepromlčených pohledávek s hodnotou do 30 000 Kč i pro běžné podnikatele. Cílem navrhované úpravy je jednodušeji z hlediska tvorby zákonných opravných položek řešit drobné pohledávky běžných podnikatelů. V těchto případech jsou mnohdy předmětné pohledávky soudně vymáhány pouze z důvodu možnosti vytvářet zákonné opravné položky, což je neekonomické a zbytečně zatěžující jak pro poplatníky, tak pro správce daně. Dále je zamezeno možnosti násobit jednotlivé způsoby vytváření daňově účinných opravných položek." Z podtrženého textu jednoznačně vyplývá, že cílem zákonodárce bylo zamezit současné tvorbě opravných položek podle více ustanovení zákona o rezervách. Pokud však poplatník opravné položky vytvořené podle § 8 zákona o rezervách zrušil, nic nebrání tomu, aby vytvořil opravné položky podle § 8c zákona o rezervách.
Poplatník, který v minulých obdobích, za které se podává daňové přiznání, vytvářel opravné položky k pohledávkám podle § 8 zákona o rezervách, může k těmto pohledávkám vytvářet opravné položky podle § 8c zákona o rezervách. Podmínkou pro takovou tvorbu ovšem je, že poplatník nejpozději v období, za které se podává daňové přiznání a ve kterém poplatník chce vytvářet opravné položky podle § 8c, opravné položky vytvořené podle § 8 zruší.
Stanovisko GFŘ:
Nejprve je nutné vyjasnit věcnou podstatu tvorby daňových OP podle §8 a§ 8c ZoR. Nelze totiž zcela souhlasit s některými tvrzeními uvedenými v předkládaném materiálu.
Obecně platí, že, pominou-li důvody pro tvorbu či existenci daňových OP, je nezbytné v minulosti vytvořené daňové OP rozpustit ve prospěch nákladů. Předchozí daňový výdaj tak musí být v daném případě následně kompenzován zvýšením výsledku hospodaření. Za „pominutí důvodů“ tvorby daňových OP lze považovat například právní zánik pohledávky. Pokud pominuly důvody, pak další tvorba daňových OP není možná a v minulosti vytvořené daňové OP je nezbytné vždy rozpustit a případně zahájit tvorbu OP podle jiných ustanovení ZoR.
Nelze však souhlasit se zobecněným tvrzením, že „tvorba opravné položky k pohledávce podle § 8 zákona o rezervách v minulých obdobích není překážkou k tomu, aby poplatník v aktuálním období vytvořil opravnou položku podle § 8c zákona o rezervách“. Přesnějším závěrem je, že správce daně posoudí důvody, které podle poplatníka vedly k tvorbě daňových OP podle § 8 ZoR a k následnému rozpouštění takto vytvořených OP. Teprve pokud byla tvorba v minulosti realizována v souladu se zákonem a nedošlo-li v průběhu času ke zpochybnění hodnoty pohledávky nebo nenastaly skutečnosti zpochybňující minulou tvorbu daňových OP, není důvod po rozpuštění daňových OP vytvořených dříve podle § 8 ZoR neumožnit tvorbu podle ustanovení § 8c ZoR. Z uvedeného vyplývá, že tvorba daňových OP podle § 8 ZoR v minulosti nemůže automaticky legalizovat jejich následnou tvorbu dle § 8c ZoR.
Platí, že, pokud pohledávka právně existuje a věřitel je schopen správci daně tuto skutečnost doložit (tedy dlužník žádným způsobem existenci nebo hodnotu svého závazku nezpochybnil), lze při splnění všech zákonem stanovených podmínek k pohledávce vytvořit daňové OP dle § 8c ZoR. Pokud základ daně poplatníka v minulosti ovlivnila neexistující pohledávka, je nápravu nezbytné zajistit dodatečným daňovým přiznáním a nikoliv tvorbou daňových OP. Pro úplnost je nutné zdůraznit, že nezbytnou podmínkou pro možnost využití ustanovení § 8c ZoR je, že hodnota pohledávky při jejím vzniku nesměla být vyšší než 30 tis. Kč.
„Přechodu“ tvorby podle § 8 ZoR na tvorbu dle § 8c ZoR musí v daném případě vždy předcházet rozpuštění daňových OP vytvořených dříve podle § 8 ZoR. Uvedený postup je nezbytný proto, že jednou z forem řešení insolvence může být také reorganizace, kdy způsobem řešení dotčené pohledávky je i privativní novace původního závazku s tím, že se věřitelé shodnou na ponechání pouze části původní hodnoty dotčených pohledávek a zbývající část hodnoty původních pohledávek prominou. Část prominutím zaniklé pohledávky již není možno dále daňově řešit proto, že v důsledku provedené reorganizace již neexistuje.
Výše uvedený postup nelze použít v případě, že byla existence či výše pohledávky v rámci insolvenčního řízení popřena insolvenčním správcem nebo jinými osobami, kterým zákon právo popřít pohledávku přiznává. Je-li zpochybněním pohledávky limitováno právo na plnění domnělého věřitele v případě nedaňového práva, musí být limitováno i právo neprokázanou pohledávku zahrnout do jeho základu daně – nemá-li věřitel právo na úhradu sporné pohledávky, nemá ani právo zahrnovat její hodnotu do základu daně formou tvorby daňových OP.
Při dodržení výše uvedených podmínek lze se závěrem navrženým předkladatelem souhlasit.
[1] Dle autorů tohoto příspěvku se jedná o zřejmě nesprávný odkaz v ustanovení § 5 odst. 6 zákona o rezervách, neboť banka standardní opravné položky k pohledávkám z úvěrů netvoří podle § 5 odst. 2 písm. a), nýbrž podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o rezervách.