Pracovní doba a doba odpočinku

Pro vyhledávání textu na stránce využijte klávesovou zkratku CTRL+F

Vlastní

  • Pracovní doba a doba odpočinku (PDF, 137.7 kB)

Autor Mgr. Zdeněk Schmied

29.4.2015 11:12

Mgr. Zdeněk Schmied
V dnešním článku Mgr. Zdeňka Schmieda si připomeneme pracovní dobu a dobu odpočinku.
Víte, jak má být pracovní doba rozvržena podle zákoníku práce?
Víte, co se myslí dobou odpočinku a jaké jsou její podmínky?
Víte, jaké jsou rozdíly mezi prací přesčas, noční prací a pracovní pohotovostí?

Mohlo by vás zajímat

AKTUALIZOVÁNO pro rok 2015

Pracovní doba a doba odpočinku                                    

Právní úprava pracovní doby a doby odpočinku je v zákoníku práce soustředěna v části čtvrté (§ 78 až 100) a je plně kompatibilní s komunitárním právem Evropské unie. Vzhledem k její především ochranné funkci (stanoví závazně maximální limity pracovní doby zaměstnance a současně minimální doby jeho odpočinku) vykazuje převážně kogentní povahu, jež neumožňuje odchýlení.


Obecná ustanovení o pracovní době a délka pracovní doby

Vymezení pojmů

Pro účely právní úpravy pracovní doby a doby odpočinku jsou v § 78 ZP stanoveny definice pojmů, které mají kogentní povahu, a proto se od nich nelze odchýlit. Vymezují se zde následující pojmy, jimiž se rozumí:           

a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,    

b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou,

c) směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,

d) dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

e) třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

f) nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

g) nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu,

h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,

i) prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost,

j) noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou,

k) zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1 ZP,

l) rovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu,

m) nerovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Definice dvousměnného, třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu platí i tehdy, jestliže při pravidelném střídání zaměstnanců ve směnách dojde k souběžnému výkonu práce zaměstnanců navazujících směn, avšak jen po dobu nejvýše 1 hodiny.

 

Stanovená týdenní pracovní doba a kratší pracovní doba

Z hlediska délky týdenní pracovní doby zákoník práce rozlišuje stanovenou týdenní pracovní dobu (ze zákona) a kratší pracovní dobu (sjednanou). Zaměstnanci je zaměstnavatel povinen od vzniku pracovního poměru přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 34b odst. 1 ZP).

Délka stanovené týdenní pracovní doby je dána ze zákona (§ 79 ZP) a činí 40 hodin týdně, s výjimkou zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu, kdy činí 37,5 hodiny týdně, s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem činí 37,5 hodiny týdně, s dvousměnným pracovním režimem činí 38,75 hodiny týdně.

Takto stanovenou týdenní pracovní dobu lze kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem ještě zkrátit pod uvedené rozsahy, ovšem za předpokladu, že se tak stane bez snížení mzdy. Toto zkrácení stanovené týdenní pracovní doby nesmí však provést zaměstnavatelé uvedení v § 109 odst. 3 ZP.

Přísnější pravidla stanoví zákoník práce, jde-li o zaměstnance mladšího než 18 let, tj. mladistvého zaměstnance, kdy podle § 79a platí, že délka směny nesmí v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3 ZP nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Takové omezení je však v praxi pro zaměstnavatele velmi problematické, pokud by mladistvý zaměstnanec vykonával práci souběžně ve více základních pracovněprávních vztazích u různých zaměstnavatelů.

Kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 ZP může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci ovšem – na rozdíl od zkrácení stanovené týdenní pracovní doby (viz výše) - přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době. Důvody pro sjednání kratší pracovní doby mohou být jak na straně zaměstnavatele (např. konkrétní pracovní pozice nevyžaduje výkon práce po stanovenou týdenní pracovní dobu), tak i na straně zaměstnance (např. zdravotní důvody, péče o dítě). 

 

Rozvržení pracovní doby
 
...

Vidíte nyní zkrácený text článku, pro zobrazení plné verze si objednejte placenou registraci.

čekejte prosím ...
Hodnocení: 0.0/5 (0 hlasů)

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný.

Převodový můstek Rekodifikace

Všeobecné podmínky Účetního Portálu | Informace ke zpracování osobních údajů GDPR | Kodex Účetního Portálu ke zpracování osobních údajů GDPR | Přidat do oblíbených

Přihlášení

Vyplňte e-mail a heslo, potvrďte kliknutím na tlačítko Přihlásit.

E-mail :
Heslo :
 

Zapomenuté heslo | Nová registrace | Bezplatná registrace