Stravné a stravování zaměstnanců podnikatelských subjektů v podmínkách roku 2014

Úvod

         Stravování ve všech možných podobách je stále aktuálně řešeným problémem všech podnikatelských subjektů – jak zaměstnavatelů, tak i podnikatelů fyzických osob, kteří řeší jak stravování svoje, tak i svých zaměstnanců. Budeme se zabývat různými typy stravování a příspěvků na stravování z hlediska zaměstnavatelů a zaměstnanců. Odlišíme stravování na pracovišti od stravování na pracovních cestách, přičemž ustanoveními zákoníku práce se budeme zabývat pouze pro potřeby vyhodnocení daňových dopadů.  

Stravování mimo pracovní cestu

         Pokud zaměstnanec není na pracovní cestě, zaměstnavatel nemá žádnou povinnost zaměstnanci poskytovat stravování, či mu na stravování přispívat. Rozhodnutí zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci bonus tohoto charakteru je tak zcela dobrovolný. Rozsah a podmínky daňové uznatelnosti příspěvku stanoví 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Z něj je dále patrné, že je třeba rozlišit příspěvky zaměstnavatele na externí stravování zaměstnanců (nejčastěji formou stravenky) a situaci, kdy zaměstnavatel financuje provoz vlastního stravovacího zařízení.

         Zvýhodnění externího stravování má nejčastěji podobu příspěvku na hodnotu jednoho jídla na jednu směnu (tedy příspěvek ve formě stravenky). Pokud je cílem zaměstnavatele přispívat pouze z daňově účinných nákladů, je nutné respektovat limit do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu (pokud je směna delší než 11 hodin, je možné poskytnout příspěvek na další jídlo), maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance ve státní sféře při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.