1. Úvod

Zákonem č. 343/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie a v oblasti zamezení dvojího zdanění, byl mimo jiné novelizován s účinností od 1. 9. 2020 zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (v textu „ZDPH“).

Poměrně velkou pozornost mezi změnami, které tato novela přinesla, vyvolaly změny podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu, zejména způsob, jakým se prokazuje, že zboží bylo skutečně přepraveno či odesláno do jiného členského státu. Pro prokázání přepravy či odeslání zboží do jiného členského státu jsou stanoveny důkazní prostředky nařízením Rady č. 2018/1912 (Prováděcí nařízení Rady EU č. 2018/1912, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 pokud jde o některá osvobození od daně pro plnění uvnitř Společenství, dále jen „nařízení Rady č. 2018/1912“ či jen „nařízení“.)

2. Prokazování přepravy či odeslání zboží do jiného členského státu podle nařízení

Podle novelizovaného ustanovení § 64 odst. 5 ZDPH musí plátce prokázat, že zboží bylo skutečně přepraveno či odesláno do jiného členského státu, aby mohl uplatnit u dodání osvobození od daně. Konkrétní doklady, kterými lze doložit přepravu či odeslání zboží do jiného členského státu, stanoví čl. 45a nařízení Rady č. 2018/1912. Ustanovení § 64 odst. 5 ZDPH na toto nařízení pouze odkazuje.

Podle nařízení by měl dodavatel vlastnit alespoň dva z důkazních prostředků stanovených čl. 45a nařízení, např:

...