Společnost A eviduje vlastní pohledávku vůči společnosti B ve výši 10 tis. Kč.

Společnost B má pohledávku vůči C ve jmenovité hodnotě 12 tis. Kč, kterou však nabyla postoupením od společnosti X v pořizovací ceně 10 tis. Kč.

Společnost C eviduje vlastní pohledávku vůči A ve výši 13 tis. Kč a k ní má vytvořenu zákonnou opravnou položku ve výši 20% tj. 2,6 tis. Kč.

Všechny společnosti by si přály „jednoduchý postup“, jak se vzájemných pohledávek zbavit – nejlépe zápočtem. Právní předpisy však umožňují zápočet pouze mezi dlužníkem a věřitelem (§ 580-1 OBČZ). V tomto konkrétním případě zřetězení pohledávek a závazků není zápočet možný ani v jednom případě. Situaci je možné řešit:

a) postoupení pohledávek § 1879 – 1887 ZOK, (dříve § 524 ObchZ) a vzájemným zápočtem § 1982 – 1991 NOZ

b) dohodou o zrušení závazků (dluhů) - § 1981 NOZ (dříve§ 572 ObchZ), která se uzavírá zejména tam, kde existuje blokace postoupení pohledávky

Základem aplikace Dohody o zrušení závazků (dluhů) je stanovení domluvené „nominální hodnoty“ závazkových vztahů, které se budou touto dohodou řešit. Tato hodnota musí být jednotná pro všechny závazkové vztahy u všech zúčastněných stran – každý souhlasí se zánikem své pohledávky právě do výše zániku jeho závazku vůči další zúčastněné osobě. 

Řešení dohodou o zrušení závazků (grafické znázornění ke stažení v příloze)

Bude-li tedy společně řešena nominální hodnota 10, pak bude z hlediska ZDP zřejmý rozdíl u jednotlivých účastníků.

- A – jmenovitá hodnota pohledávky činí 10, smluvená nominální hodnota činí také 10. Pohledávka zaniká, dluh dlužníka B zaniká v téže výši.

-  B – jmenovitá hodnota pohledávky činí 12, cena pořízení činí 10.Opět zaniká pouze část pohledávky  - 10  a pro dlužníka C platí výše uvedená pravidla. Věřitel B však bude danou pohledávku evidovat pouze v podrozvaze a jakýkoliv příjem související s úhradou pohledávky bude u něho zdanitelným příjmem.

- C – hodnota pohledávky je 13, zanikne pouze část její nominální hodnoty – tj. 10 a s ní také adekvátní část zákonné opravné položky. Právně bude možno za standardních podmínek vymáhat hodnotu 3, což bude v daném případě i rozvahová hodnota pohledávky u věřitele. K této hodnotě pohledávky je možné evidovat zákonnou opravnou položku.  Dlužník A bude za standardních podmínek v případě neuhrazení zbývající části povinen „dodanit“ 3,

Z uvedeného je zřejmé, že v případě, kdy jednotliví věřitelé řeší své jednotlivé pohledávky se svými dlužníky dle společně smluvně stanovených pravidel  - tj. ve stejné nominální hodnotě, není významné, zda řeší tímto způsobem vždy celou nominální hodnotu své pohledávky nebo jen její část. Všichni zúčastnění však musí vždy řešit stejnou výši nominální hodnoty.

V případě, kdy by v rámci dohody byly rušeny závazky v různé výši nominální hodnoty, pak pro daňové účely nelze výše uvedený postup uplatnit a je nutné postupovat standardním způsobem. To znamená, že nejprve by muselo dojít k postoupení pohledávek mezi jednotlivými věřiteli tak, aby se u jednotlivých osob „potkala“ pohledávka s dluhem a mohl být následně za standardních podmínek proveden jejich vzájemný zápočet. Tím bude nejen zřejmé, jaká konkrétní nominální hodnota pohledávky je mezi jednotlivými účastníky řešena, ale bude u každého z věřitelů pro daňové účely prokazatelně určena i její jmenovitá hodnota či pořizovací cena.

Účtování:

A

Účtování:

B

Účtování:

C

Příspěvek 288/09.12.09 – MF předkládá upravené stanovisko

PŘÍSPĚVEK UZAVŘEN

288/09.12.09 - Problematika vícestranného zápočtu a jeho daňové dopady

Předkládá:              Ing. Zdeněk Urban, daňový poradce, č. osvědčení 320

Zkráceno – plná verze –

http://www.ucetni-portal.cz/problematika-vicestranneho-zapoctu-a-jeho-danove-dopady-50-v.html

Upravené stanovisko Ministerstva financí:

V uvedeném příspěvku po zjištění podrobnějších údajů došlo ke shodě, že se nejedná o vícestranný zápočet (zápočet je možné provést pouze vzájemně mezi věřitelem a dlužníkem), ale jde o dohodu, kde se mnohdy s využitím práva jiného státu využívá principu zániku závazku bez vzniku závazku jiného (obdobně jako v ustanovení § 572 občanského zákoníku), kdy se dohodne uzavřená skupina svými pohledávkami a závazky vzájemně propojených účastníků na společném postupu při řešení svých jednotlivých vzájemných (dvoustranných) vztahů.

Podstatou uvedeného postupu je nalézt společnou hodnotu vztahů, u které dojde předem dohodnutým způsobem ke zrušení neuhrazených závazků bez vzniku závazků nových (dále jen „dohoda“). Uvedená dohoda se liší od systému postoupení pohledávek, kdy jsou takto mezi více poplatníky postoupením „setříděny“ pohledávky tak, aby mohly být započteny se závazky k témuž dlužníkovi. V případě uváděné dohody pohledávky postupovány nejsou, nevznikají tedy pořizovací ceny a ............