Účetní Portál
Hledat

DPH! Klíč k porozumění - 6. část - Intrakomunitární plnění na vstupu i na výstupu, dovoz a vývoz

Pilařová Ivana
Pilařová Ivana
po 21. čvc 2025

Seriál zahrnuje tyto části:

1. část – Základní pojmy a základní principy u daně z přidané hodnoty

2. část – Vznik zdanitelného plnění na výstupu

3. část – Osvobozená plnění v tuzemsku

4. část – Specifika nároku na odpočet daně na vstupu

5.  část – Místo plnění

6. část – Intrakomunitární plnění na vstupu i na výstupu, dovoz a vývoz

7. část – Režim přenesení daňové povinnosti a další zvláštní režimy

8. část – Dlouhodobý majetek v DPH

9. část – Změna režimu aneb registrace plátce a zrušení registrace plátce, ručení za daň

10. část – Kontrolní hlášení

11. část – Zvláštní režim jednoho správního místa (one stop shop) 


1. Úvod

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

Dnes si uděláme výlet za hranice České republiky, opustíme tuzemsko a podíváme se na dodávky zboží a služeb odběratelům, kteří se nachází mimo tuzemsko. Stejně tak se seznámíme také s obrácenými situacemi, kdy odběratelem bude český plátce a dodavatel zboží nebo služeb bude mít sídlo nebo místo podnikání mimo tuzemsko.

Už víme, co je reverse charge? Obecně si dejme na tento pojem pozor. Právě proto, že není českým zákonem o DPH definován (a „dobře to zní“), bývá tento termín často používán pro situaci, kam se vůbec nehodí a nevystihuje podstatu řešení, například v souvislosti s režimem přenesení daňové povinnosti v tuzemsku (jedná se o zcela jiný režim probíhající mezi českými plátci, byť je částečně reverse charge podobný), nebo v případě dovozu. Vždy se přesvědčme, co míní druhá strana, pokud používá pojem reverse charge.

2. Prostor mimo tuzemsko

Pokud překročíme hranice České republiky (tuzemska), máme před sebou s trochou nadsázky „zbylý svět“. Ten si pro účely DPH rozdělíme na:

  • jiné členské státy Evropské unie (kapitola 2.1) a
  • třetí země (kapitola 2.2).

2.1 Jiné členské státy

Jinými členskými státy (JČS) rozumíme členské státy Evropské unie („jiné“ proto, že i ČR je členským státem, ale tuzemsko nemáme při použití tohoto pojmu na mysli). Spolehnu na politicko-zeměpisné znalosti každého čtenáře a nebudu jednotlivé členské státy vyjmenovávat. Pro „šťouraly“ existují pro účely DPH výjimky, jako jsou třeba Kanárské ostrovy, Livigno (a další), které zeměpisně do EU spadají, pro účely DPH však nejsou považovány za území jiného členského státu, ale za třetí zemi (viz § 3 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, dále jen „ZDPH“). Trošku oříškem je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Ano, vystoupili z EU a k 31. 12. 2020 skončilo také přechodné období. Následky ve vztahu k současnosti jsou tyto:

Informace GFŘ e k dopadům vystoupení Spojeného království z EU v oblasti DPH (BREXIT) od 1. 1. 2021 č. j.: 75184/20/7100-20118-012884

a) Z pohledu DPH se Velká Británie stala od 1. 1. 2021 třetí zemí, proto uplatňujeme při dodání a pořízení zboží z této země režim dovozu a vývozu. To nás příliš nepřekvapuje, nicméně pro pohyb zboží mezi členskými státy EU a Severním Irskem se pro účely DPH stále uplatňují pravidla platná pro členské státy EU (toto bude trvat 4 roky). Pro dodání zboží mezi členskými státy a Severním Irskem bude používáno DIČ s předponou XI a budou aplikována všechna intrakomunitární pravidla včetně zvláštních režimů.

b) Výjimka pro Severní Irsko však neplatí pro služby, zde je Severní Irsko považováno ze třetí zemi stejně jako celé Spojené království Velké Británie.

c) Pokud bychom realizovali opravy dřívějších dodání zboží, které probíhalo ještě v původní intrakomunitárním režimu, pak opravy těchto plnění, přestože budou realizovány po 1. 1. 2021, budou původní režim kopírovat.

d) Od 1. 1. 2021, tedy při vztazích týkajících se dodání a pořízení zboží s Velkou Británií, není  možné uplatnit:

  • režim zasílání zboží, nově režim prodeje zboží na dálku (§ 8 ZDPH),
  • režim třístranného obchodu (§ 17 ZDPH),
  • režim skladu (§ 18 ZDPH),
  • dodání a pořízení nových dopravních prostředků (§ 19 ZDPH) – jen EU,
  • zvláštní režim pro použité zboží (§ 90 ZDPH).

e) V případě služeb poskytovaných vůči celému Spojenému království se uplatní pravidla pro místo plnění podle § 9, § 9a až § 10i ZDPH, využití OSS vůči osobám nepovinným k dani se sídlem ve Spojeném království není možné.

2.2 Třetí země

Pojmem třetí země se označuje „zbytek světa“ – tedy mimo ČR a jiné členské státy EU. Pod třetí země spadá například USA, Čína, Rusko, stejně jako celá Afrika a ostatní světadíly mimo „unijní“ část Evropy. Zapomeňme proto na politický pojem označující „země třetího světa“. Svět tedy máme rozdělen a můžeme mezinárodně obchodovat se zbožím i se službami.

S odvoláním na výše uvedené budeme v DPH v případě dodání zboží či poskytování rozlišovat:

a) intrakomunitární plnění  (vztah ČR a jiných členských států jak při prodeji a nákupu zboží, tak i v oblasti poskytování a přijímání služeb od těchto osob),

b) dovoz a vývoz zboží (vztah ČR a třetích zemi), poskytování služeb osobám ze třetích zemí a přijímání služeb od těchto osob.

Pojem „intrakomunitární plnění“ není definován zákonem, jedná se o „odbornou hantýrku“, která je však v tomto případě výstižná a široce používaná v praxi.

3. Intrakomunitární plnění (EU)

Přibližme si konkrétní formy intrakomunitárních plnění, a to podle „směru dodávky“:

Dodávky zboží a služeb „ven“ – tedy do jiných členských států (dodavatelem je český plátce):

a) Dodání zboží do jiného členského státu (§ 64, § 7 odst. 3, § 18 ZDPH) – kapitola 3.1

b) Poskytnutí služeb osobě v jiném členském státě (§ 9 odst. 1, § 9 odst. 2, § 10–§ 10i ZDPH) – kapitola 3.3

Dodávky zboží a služeb „dovnitř“ – tedy z jiných členských států (odběratelem je český plátce)

a) Pořízení zboží z jiného členského státu (§ 11 ZDPH) – kapitola 3.2

b) Poskytnutí služeb osobou v jiném členském státě (tady se lišíme od bodu b) v předchozím odstavci jen gramatickým pádem, proto je vhodné pro lepší rozlišení používat pojem „pořízení služby od osoby v jiném členském státě“) – kapitola 3.4.

Jedná se o poněkud dlouhé názvy, bohužel, nic kratšího zatím nebylo vymyšleno. V praxi často slýchám pojmy „dovoz z EU“ a „vývoz do EU“. Jednak nejsou správné, hrozí záměna se skutečným dovozem a vývozem, navíc není patrné, zda se hovoří o zboží, či o službách. Takové vyjadřování bych nepodpořila. Na výše uvedené pojmy si rychle zvykneme, navíc si jistojistě „porozumíme“ se zákonem. Není nad to, když zákon i jeho uživatel hovoří stejnou řečí a používají stejné pojmy.

Jaké povinnosti nám z jednotlivých typů dodávek zboží a služeb plynou? To záleží především na stanovení místa plnění. Nachází-li se místo plnění v tuzemsku (viz 5. část seriálu), musíme případ řešit podle českého zákona – tedy plnění zdanit nebo od daně osvobodit. Pokud je místo plnění mimo tuzemsko, budeme pouze námi realizovaná plnění (nikoliv přijímaná) vykazovat v daňovém přiznání a souhrnném hlášení. Plnění, která mají místo plnění mimo tuzemsko, není možné v tuzemsku zdanit, ale ani od daně osvobodit, ani započítat do tuzemského obratu pro účely ZDPH.

Pokud se domníváme, že minulou částí seriálu problémy s místem plnění skončily, tak bohužel nikoliv, znalost místa plnění nás bude neustále provázet (či pronásledovat), kdykoliv budeme řešit problematiku DPH.

A teď vezmeme jednotlivé druhy intrakomunitárních dodávek pěkně popořadě a objasníme jejich podstatu.

3.1 Dodání zboží do jiného členského státu (§ 64 ZDPH)

3.1.1 „Běžná“ dodání 

Zopakujeme, že místem plnění je v případě dodání zboží s přepravou místo, kde se přeprava zboží začíná uskutečňovat. Když si představíme dodání zboží do jiného členského státu, přeprava začíná v tuzemsku – dodání zboží do jiného členského státu je tedy předmětem daně v tuzemsku.

Zbývá rozhodnout, zda se jedná o plnění zdanitelné (1), či od daně osvobozené (2).

1. Dodání zboží do jiného členského státu je od daně osvobozené v případě splnění podmínek uvedených v § 64 ZDPH:

  1. zboží je dodáno osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je pro kupujícího pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně a zná jeho DIČ a zároveň
  2. zboží je přepraveno za hranice tuzemska (není podstatné, zda dodavatelem, odběratelem či jedním z nich pověřenou třetí osobou), a zároveň
  3. dodání zboží je uvedeno dodavatelem v souhrnném hlášení.

2. Pokud podmínky (všechny či kterákoliv z nich) nejsou splněny, jedná se o tuzemské neosvobozené plnění s povinností přiznat daň v tuzemsku na řádcích 1 a 2 daňového přiznání (místo plnění bylo a zůstává stále v tuzemsku).  Zřejmě nejsložitější je prokázání bodu b) – tj. skutečnost, že zboží bylo skutečně za hranice tuzemska přepraveno. Tomu věnujeme další část seriálu.

Ani toto není zcela jednoduché. Pravděpodobně vycházíme z toho, že kupující je registrován k DPH v zemi, kam se zboží dopraví. Ačkoliv to tak často je, není tomu tak vždy. Větší problém z této situace ale plyne kupujícímu. V případě kupujícího představuje použití jiného DIČ, než státu dodání zboží, problém při odpočtu daně. Ve státě, jehož DIČ kupující použil pro nákup zboží, musí přiznat pořízení zboží, ale nemá v tomto státu nárok na odpočet DPH. Teprve poté, co přiznání kupující daň z pořízení zboží ve státě, kam mu zboží došlo, může snížit základ daně ve státě, kde daň původně přiznal o hodnotu základu daně přiznaného ve státě, kam zboží došlo. Tím získá zpět daň odvedenou ve státě, dle DIČ a ve státě, kam zboží došlo, bude moci uplatnit odpočet, pokud je použije k činnosti, která uplatnění odpočtu umožňuje.

Vyvratitelná právní domněnka prokazování přepravy 

Ustanovením § 64 odst. 5 ZDPH  se stanoví tzv. vyvratitelná právní domněnka, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, stanoví-li tak přímo použitelný předpis EU, kterým je nařízení Rady č. 282/2011 (Článek 45a). Směrnice Rady EU č. 2006/112 problematiku upravuje  v Článku 138. Nařízení i směrnici naleznete na Účetním Portálu v záložce „Předpisy EU“ nebo v publikaci Účetního Portálu DPH! 2025.

Podle čl. 45a nařízení Rady č. 282/2011 ve znění dalších novelizací se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno do JČS, pokud nastane jedna ze dvou situací:

a) prodávající uvede, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno a má 2 důkazy uvedené v odst. 3 písm. a), které si neprotiřečí a které jsou vydány dvěma různými stranami nezávislými navzájem, na prodávajícím, na pořizovateli, nebo jeden z důkazů podle odst. 3 písm. a) v kombinaci s jedním z důkazů podle odst. 3 písm. b) potvrzující odeslání nebo přepravu, které si opět neprotiřečí a jsou vydány nezávislými stranami navzájem, na prodávajícím a na pořizovateli;

b) prodávající má písemné potvrzení od pořizovatele s požadovanými údaji a 2 důkazy uvedené v odst. 3 písm. a) nebo jeden důkaz uvedený v odst. 3 písm. b) Nařízení Rady EU č. 282/201, které si neprotiřečí.

Skutečnost, že se musíme (a tady nic jiného opravdu nezbývá) podívat také jinam než do zákona o DPH, je pro nás nová a radost nám jistě nedělá. Udělejme si malou exkursi do obsahu čl. 45a odst. 3 písm. a) a b) Nařízení Rady 282/2011. Zde je výslovně uveden postup a výčet důkazů o odeslání nebo přepravě. Rozlišme, zda zboží bude odesláno prodávajícím, nebo kupujícím, případně jimi pověřenou třetí osobou.

V případě, kdy zboží bude odesláno prodávajícím nebo na jeho účet, bude pro uplatnění vyvratitelné právní domněnky potřeba doložit dva z těchto možných důkazů (Článek 45a nařízení Rady č. 282/2011):

a) odst. 3 písm. a): dokumenty týkající se odeslání nebo přepravy zboží, jako je podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu, faktura od dopravce zboží;

b) odst. 3 písm. b): jiné dokumenty:

  1. pojistka vztahující se na odeslání nebo přepravu zboží nebo bankovní doklady prokazující úhradu za odeslání nebo přepravu zboží;
  2. úřední dokumenty vydané orgánem veřejné moci, například notářem, potvrzující ukončení přepravy zboží v členském státě určení;
  3. potvrzení skladovatele v členském státě určení o převzetí zboží potvrzující skladování zboží v tomto členském státě.

Pokud bude přepravu či odeslání zajišťovat kupující (pořizovatel) nebo půjde na jeho účet, pak je nezbytné Písemné potvrzení od pořizovatele obsahující prohlášení, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno jím nebo na jeho účet třetí osobou s uvedením členského státu určení zboží. Toto potvrzení dále obsahuje: datum vystavení, jméno a adresu pořizovatele, množství a druh zboží, datum a místo ukončení přepravy zboží, v případě dopravního prostředku identifikační číslo tohoto dopravního prostředku a totožnost osoby přijímající zboží za pořizovatele.

Důležité

„Výkladovým” materiálem k § 64 odst. 5 ZDPH  je Informace GFŘ k novele zákona o DPH s účinností od 1. 9. 2020 č. j. 63330/20/7100-20116-050701, která stanoví poněkud mírnější požadavky na prokazování přepravy. „Výkladovým” materiálem EU jsou Vysvětlivky ke změnám DPH v EU, pokud jde o režim call-off stock, plnění v řetězci a osvobození dodání zboží uvnitř Společenství od daně („rychlá řešení z roku 2020“). Nebude-li mít plátce požadované důkazní prostředky, bude moci obdobně jako doposud prokázat, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, jinými důkazními prostředky.

Zobrazení v daňovém přiznání, souhrnném hlášení a kontrolním hlášení:

Osvobozené dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani

  • Daňové přiznání ř. 20
  • Souhrnné hlášení s kódem 0
  • Kontrolní hlášení – nezobrazuje se

Zdanitelné dodání zboží s místem plnění v tuzemsku (§ 7 odst. 1 ZDPH), např. osoba povinná neplátce

  • Daňové přiznání ř. 1 (2)
  • Souhrnné hlášení – nevykazuje se
  • Kontrolní hlášení – A4 nebo A5

Nárok na odpočet je u vstupů souvisejících s předmětnými výstupy uplatňován v plné výši na řádcích č. 40 (č. 41) a v kontrolním hlášení v B2 nebo B3.

Ještě bych se vrátila k podmínce osvobození „zboží bylo přepraveno za hranice tuzemska“. Pokud český plátce (lisovna) vyrobí formu pro německého odběratele (plátce DPH v Německu), kterou mu chce prodat (aby přešla do vlastnictví německého zákazníka), nicméně tato forma logicky neopustí vůbec halu lisovny (lisují se na ní výrobky pro německého zákazníka), pak se její prodej nemůže uskutečnit v režimu osvobození, ale pouze v režimu zdanění. Toto výslovně připomínám, neboť se jedná o velmi častou chybu.

Ve vztahu k intrakomunitárním plněním  si probereme ještě dva režimy:

  •  řetězové obchody aneb dodání zboží v řetězci (§ 7 odst. 3 a 4 ZDPH) a
  •  režim skladu (§ 18 ZDPH).

3.1.2 „Zvláštní“ režimy dodání 

Dodání zboží v řetězci (§ 7 odst. 3 ZDPH)

...

 


https://akce.ucetni-portal.cz/dph-specialista/2025/

Chcete vidět celý obsah? Pojďte s námi do členství

Koupit členství

Komentáře

Přidat komentář můžete pouze jako registrovaný. Máte u nás účet? Přihlaste se

Chcete vidět celý obsah? Pojďte s námi do členství

Koupit členství

Ke stažení

DPH! Klíč k porozumění – 6. část – Intrakomunitární plnění na vstupu i na výstupu, dovoz a vývozPDF

Subjekty

Podnikatelé Obce Neziskové organizace

Nejbližší akce

Doporučujeme

Partneři

Codexis
WFLOW